Podporující rodič může vývoj mozku ovlivnit
Často citovaný výzkum Washington University skutečně objevil souvislost mezi podporujícím chováním matky v předškolním věku a vývojem dětského hipokampu. Tato oblast mozku se podílí na paměti, učení, práci se stresem a regulaci emocí.
Výsledky publikované v časopise PNAS ukázaly, že děti, které v raném věku zažívaly více mateřské podpory, vykazovaly rychlejší růst objemu hipokampu. Studie ale neprokázala, že by starostlivé matky automaticky měly děti s vyšším IQ.
Navíc sledovala konkrétně interakce matek s dětmi. Z jejích výsledků nelze vyvodit, že stejnou podporu nemůže poskytovat otec, prarodič nebo jiná stabilní pečující osoba. Pro zdravý vývoj dítěte je důležitý především bezpečný vztah, citová dostupnost a prostředí, ve kterém může poznávat svět bez dlouhodobého strachu.
Otcové tedy rozhodně nehrají vedlejší roli. Mohou podporovat zvídavost, komunikaci, sebedůvěru i schopnost vyrovnávat se s neúspěchem. Tyto zkušenosti jsou pro rozvoj dítěte stejně významné jako každodenní péče matky.
Ani vzhled se nedědí podle jednoduchého seznamu
Podobně zavádějící bývají internetové přehledy vlastností, které údajně pocházejí výhradně od otce nebo matky. Například výška je z velké části dědičná, ovlivňují ji však tisíce genetických variant získaných od obou rodičů. Roli navíc hraje výživa, zdravotní stav a životní podmínky.
Také barva očí a struktura vlasů jsou polygenetické znaky. Nelze proto obecně tvrdit, že je dominantně určuje otec. Dítě dostává genetické varianty od obou rodičů a jejich výsledná kombinace může vytvořit vlastnost, která není na první pohled zřejmá ani u jednoho z nich.
Nejasná zůstává dokonce i dědičnost obličejových dolíčků. Často se popisují jako jednoduchý dominantní znak, americký portál MedlinePlus však upozorňuje, že jejich genetika nebyla dostatečně prozkoumána a konkrétní zodpovědné geny nejsou známé.
Geny určují možnosti, nikoliv hotový výsledek
Otázka, zda je dítě chytré po mamince, nebo po tatínkovi, nemá jednoduchou odpověď. Genetickou výbavu získává od obou rodičů a o výsledných schopnostech rozhoduje složitá souhra mnoha variant.
Stejně důležité je, co se děje po narození. Podnětné prostředí, rozhovory, společné čtení, dostatek spánku, bezpečí a možnost dělat chyby pomáhají dítěti jeho vrozené předpoklady rozvíjet.
Místo hledání jediného „původce inteligence“ proto dává větší smysl soustředit se na to, co mohou rodiče ovlivnit: podporovat dětskou zvídavost, naslouchat otázkám a vytvářet prostředí, ve kterém je učení přirozenou součástí života.
Použité zdroje
- Nature Genetics – genetické souvislosti inteligence u 269 867 lidí
- Nature Reviews Genetics – současné poznatky o genetice inteligence
- PNAS – podpora v předškolním věku a vývoj hipokampu
- MedlinePlus Genetics – dědičnost tělesné výšky
- MedlinePlus Genetics – genetika obličejových dolíčků
- MedlinePlus Genetics – dědičnost struktury vlasů
