Lidé, kteří nikdy nepožádají o pomoc, často skrývají jednu překvapivou vlastnost

Často také přebírá příliš mnoho povinností, nerad deleguje práci a o problémech mluví až ve chvíli, kdy je sám vyřeší. Může čekat, že si okolí jeho situace všimne, ale přímou žádost nevysloví.

Paradoxně tak může působit mimořádně odolně, přestože uvnitř prožívá stres a vyčerpání. Okolí navíc předpokládá, že žádnou pomoc nepotřebuje.

Kdy se ze samostatnosti stává problém

Schopnost poradit si bez cizí pomoci je užitečná. Potíž nastává ve chvíli, kdy člověk pomoc odmítá za všech okolností – i když tím ohrožuje své zdraví, vztahy nebo pracovní povinnosti.

Systematický přehled výzkumů mezi mladými lidmi označil preferenci samostatného zvládání problémů spolu se studem a obavou ze stigmatizace za významné překážky při vyhledávání psychologické pomoci. Přehled publikovaný v BMC Psychiatry zahrnoval 22 studií, jeho závěry proto nelze automaticky vztahovat na všechny věkové skupiny.

Další studie mezi 246 vysokoškolskými studenty spojila silné přesvědčení, že psychické obtíže musí člověk zvládnout sám, s negativnějším postojem k odborné péči. Také zde šlo o konkrétní skupinu respondentů, nikoli o celou populaci. Výsledky jsou dostupné v databázi PubMed.

Pomoci může malý a konkrétní krok

Žádost o pomoc nemusí začínat velkým osobním přiznáním. Jednodušší může být požádat důvěryhodného člověka o malou a přesně vymezenou věc.

Místo neurčitého „potřebuji pomoc“ lze říct například: „Mohl bys mi dnes vyzvednout zásilku?“ nebo „Máš deset minut na to, abych s tebou probral jeden problém?“ Konkrétní žádost dává druhému možnost jasně odpovědět a žadateli ponechává pocit kontroly.

Pokud neschopnost požádat o podporu vede k dlouhodobému vyčerpání, osamělosti nebo odkládání potřebné zdravotní péče, může být vhodné promluvit si s psychologem či praktickým lékařem. Přijmout pomoc totiž není opakem samostatnosti. Je to jedna z možností, jak složitou situaci zvládnout.

Použité zdroje

Doporučené