Ani úspěšný přechod nájmu nemusí znamenat bydlení navždy
Další překvapení se týká doby, po kterou může přechod nájmu trvat.
V mnoha případech zákon stanoví, že takto přešlý nájem skončí nejpozději po dvou letech.
Existují však významné výjimky.
Toto dvouleté omezení neplatí například pro osobu, které bylo ke dni přechodu nájmu alespoň sedmdesát let.
Zvláštní ochrana se vztahuje také na osoby mladší osmnácti let. U nich zákon pracuje s hranicí dosažení dvaceti let.
Pronajímatel a nájemce se navíc mohou dohodnout na jiném řešení.
Proto není správné automaticky předpokládat, že každé dítě nebo senior musí po dvou letech byt opustit.
Je vždy potřeba zjistit, kdo přesně do nájemního vztahu vstoupil a na základě jakého ustanovení.
Pozor na dluhy, které po zemřelém nájemci zůstaly
Rodina může být překvapena také tím, že po smrti nájemce zůstaly nezaplacené platby.
Může jít o nájemné, zálohy na služby nebo jiný dluh vzniklý z nájemního vztahu.
Podle zákona mohou za dluhy z nájmu vzniklé před smrtí nájemce společně a nerozdílně s dědicem odpovídat osoby, které se zemřelým žily až do jeho smrti ve společné domácnosti, pokud nájem přešel na dědice.
Není tedy rozumné předpokládat, že smrtí nájemce veškeré finanční závazky automaticky zanikly.
Praktické je vyžádat si přehled plateb a zjistit, zda jsou všechny povinnosti skutečně splněny.
Co po úmrtí nájemce udělat:
- Najděte poslední platnou nájemní smlouvu.
- Zjistěte, kdo je v ní uveden jako nájemce.
- Ověřte, zda existovalo společné nájemní právo.
- Pokud má nájem přejít na člena domácnosti, zjistěte, zda splňuje zákonné podmínky.
- Kontaktujte pronajímatele a řešte písemně další postup.
- Zkontrolujte případné dluhy a nedoplatky.
Pokud osoba splňující podmínky přechodu nájmu nechce v nájmu pokračovat, může to do jednoho měsíce od smrti nájemce písemně oznámit pronajímateli. Doručením takového oznámení nájem zaniká.
Tato možnost může být důležitá například tehdy, když je nájem pro pozůstalého finančně neúnosný.
Největší chybou je spoléhat na ústní sliby
Někteří lidé se domnívají, že když jim pronajímatel před lety slíbil, že v bytě mohou zůstat, není co řešit.
Po smrti původního nájemce se však může ukázat, že právní situace není jednoznačná.
Důležitá ujednání je proto vhodné mít písemně.
U nesezdaných párů může být rozumné řešit otázku společného bydlení ještě v době, kdy jsou oba partneři naživu. Někdy pomůže úprava nájemní smlouvy, jindy jiné právní řešení.
Velmi důležité je také rozlišovat nájemní byt od bytu v osobním vlastnictví. Pokud zemřel vlastník nemovitosti, řeší se vlastnictví v pozůstalostním řízení podle odlišných pravidel.
Dlouholeté společné bydlení a právní nárok na byt totiž nejsou vždy totéž. A právě tento rozdíl může rozhodnout o tom, zda pozůstalý člověk bude moci zůstat v prostředí, které považuje za svůj domov.
