Domov není jen adresa napsaná na občanském průkazu. Je to místo, kde má člověk své věci, vzpomínky, každodenní zvyky a často také celý dosavadní život. Když rodinu zasáhne úmrtí blízkého člověka, málokdo chce právě v tu chvíli přemýšlet o smlouvách a právních předpisech. Jenže některé otázky týkající se bydlení je potřeba vyřešit mnohem dříve, než se na první pohled zdá. A ne každému, kdo v bytě dlouhá léta žil, automaticky náleží stejné právo v něm zůstat.
Mnoho lidí věří, že dlouholeté bydlení jim zaručuje nárok na byt
Představte si seniorku, která žila se svým partnerem patnáct let ve stejném nájemním bytě.
Veškeré zařízení domácnosti pořizovali společně, pravidelně přispívali na náklady a sousedé je považovali za rodinu.
Nájemní smlouva však byla uzavřena pouze na partnera.
Po jeho smrti přichází otázka, zda může žena v bytě dál zůstat.
Možná ji překvapí, že samotná délka společného bydlení není jediným rozhodujícím kritériem.
Český občanský zákoník upravuje přechod nájmu po smrti nájemce. Za určitých podmínek může nájem přejít na člena jeho domácnosti, který v bytě žil ke dni úmrtí a nemá vlastní byt.
Velkou roli však hraje také příbuzenský nebo jiný právní vztah k zemřelému.
Rozdíl mezi manželkou, dítětem a druhem může být zásadní
Pokud nájemce zemře a nejde o společný nájem, zákon vyjmenovává osoby, na které může nájem přejít bez zvláštního souhlasu pronajímatele, splňují-li další zákonné podmínky.
Patří mezi ně například:
- Manžel nebo manželka zemřelého.
- Registrovaný partner.
- Rodič.
- Dítě nebo vnuk.
- Sourozenec.
- Zeť nebo snacha.
Co se však stane, když s nájemcem bydlel dlouholetý druh nebo družka bez uzavření manželství?
V takovém případě může být situace odlišná.
U osob, které nejsou mezi zákonem vyjmenovanými příbuznými a partnery, je pro přechod nájmu potřeba souhlas pronajímatele.
Pouhé tvrzení, že spolu dvojice žila mnoho let, tedy nemusí stačit.
To ovšem neznamená, že dlouholetý partner musí byt okamžitě opustit. Rozhodující jsou konkrétní okolnosti, obsah smlouvy, případný souhlas pronajímatele a zákonné podmínky.
Zcela jinak se navíc posuzuje situace, kdy měli oba partneři postavení společných nájemců.
Pokračování na další straně
