Inteligenci si většina lidí spojuje s výbornou pamětí, rychlým úsudkem a schopností dlouho se soustředit. Někteří velmi bystří lidé však působí přesně opačně. Snadno je něco vyruší, přeskakují mezi několika myšlenkami a okolí je někdy považuje za nepozorné. Znamená to, že roztržitost může souviset s inteligencí? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.
Když se řekne inteligentní člověk, mnozí si představí jedničkáře, který bez zaváhání vyřeší složitý příklad a zapamatuje si téměř všechno, co slyší. Inteligence je ale podstatně širší pojem. Zahrnuje schopnost učit se, pracovat s informacemi, hledat souvislosti, přizpůsobovat se novým situacím nebo přicházet s originálními řešeními.
Právě proto nemusí každý nadaný člověk působit soustředěně a dokonale organizovaně. Někteří bystří lidé mají hlavu plnou nápadů, rychle přecházejí od jednoho tématu k druhému a snadněji si všimnou podnětů, které ostatní přehlédnou. To může podporovat kreativitu, zároveň jim to ale komplikuje dokončení běžných úkolů.
Co ve skutečnosti zjistili vědci z UCL
Často citovaný výzkum vědců z University College London se zabýval tím, proč jsou někteří lidé náchylnější k vyrušení než jiní. Výzkumníci zjistili souvislost mezi každodenní roztržitostí a množstvím šedé hmoty v oblasti levého horního temenního laloku.
Důležité však je, že studie neprokázala, že by roztržití lidé byli automaticky inteligentnější. Nezjistila ani to, že by měli v mozku jednoduše „více neuronů“, jak se někdy uvádí v populárních článcích. Výsledky pouze naznačily, že individuální rozdíly v odolnosti vůči rušivým podnětům mohou souviset se strukturou a fungováním určité části mozku. Vědci navíc pracovali se 145 zdravými dospělými, nikoli se 165 účastníky, jak bývá někdy mylně uváděno. Původní studie vyšla v časopise Journal of Neuroscience.
Roztržitost tedy není tajným testem inteligence. Může však doprovázet způsob myšlení, při kterém člověk intenzivně zpracovává mnoho různých podnětů, hledá mezi nimi vazby nebo přemýšlí o několika možnostech zároveň.
U nadaných dětí si toho okolí může všimnout brzy
Podobné chování bývá nápadné už v dětství. Některé nadané děti se při výuce zasní, přestanou sledovat výklad nebo začnou řešit něco, co s původním zadáním zdánlivě nesouvisí. Nemusí to znamenat, že látce nerozumějí. Někdy ji naopak pochopily velmi rychle, začaly se nudit a jejich pozornost zamířila jinam.
Takové dítě potom může slýchat, že nedává pozor, je líné nebo nevyužívá svůj potenciál. Školní výsledky přitom nemusí jeho schopnosti přesně odrážet. Úspěch ve škole závisí také na motivaci, sebekontrole, rodinném prostředí, psychické pohodě a schopnosti přizpůsobit se nastavenému systému.
Zároveň je nutné zdůraznit, že dlouhodobé problémy s pozorností mohou mít mnoho jiných příčin. Mohou souviset s nedostatkem spánku, stresem, úzkostí, nevhodným prostředím nebo například s poruchou pozornosti. Samotná nesoustředěnost proto nedokazuje nadání ani žádnou diagnózu.
Pokračování na další straně
