Otevřete lednici a najdete jogurt, kterému včera „prošlo datum“. Automatická reakce mnoha lidí je jasná: vyhodit. Jenže datum uvedené na obalu nemusí vždy znamenat, že se potravina následující den stává nevhodnou k jídlu. Záleží totiž na několika slovech, která stojí přímo před ním.
A právě tady vzniká častý omyl.
Na potravinách se používají dva rozdílné údaje, které na první pohled vypadají podobně. Jeden souvisí především s kvalitou, druhý s bezpečností.
Rozdíl stojí za to znát ještě předtím, než příště něco automaticky hodíte do koše.
První údaj najdete třeba na těstovinách, rýži nebo sušenkách
Podívejte se do spíže.
Na řadě trvanlivějších výrobků najdete slova „minimální trvanlivost do“.
Tento údaj říká, do kdy si správně skladovaná potravina zachovává očekávané vlastnosti, jako jsou chuť, vůně nebo konzistence.
A teď přichází podstatná věc.
Uplynutí minimální trvanlivosti samo o sobě neznamená, že následující den musíte výrobek automaticky vyhodit.
Pokud byl správně skladován, obal není poškozený a potravina nevykazuje známky kažení, může být v některých případech použitelná i po uvedeném datu.
Její kvalita už ale může postupně klesat.
Právě tady mohou domácnosti zbytečně plýtvat
Představte si balíček suchých těstovin.
Datum minimální trvanlivosti skončilo před několika dny.
Obal je neporušený, těstoviny byly celou dobu skladované podle pokynů výrobce a nic neukazuje na jejich znehodnocení.
Vyhodit je pouze proto, že se změnilo datum v kalendáři, může být zbytečné.
Podobně lze u potravin označených minimální trvanlivostí podle jejich druhu zkontrolovat obal, vzhled, vůni a celkový stav.
Jenže potom existuje druhá formulace.
A u té platí úplně jiné pravidlo.
Pokračování na další straně
