Možná to zní divně, ale my, kteří jsme se narodili mezi lety 1950 a 1980, jsme se narodili normální, i když naše maminky do poslední chvíle před porodem pracovaly, kouřily a jedly konzervy a polévky z pytlíků.
Jako děti jsme jezdili na kolech bez přileb a nikdo se nezranil. Na jednom kole jezdily všechny děti z ulice, ne každý si mohl dovolit mít svoje a nikdo si nezáviděl.
Jezdili jsme v autě bez bezpečnostních sedaček a airbagů.
Všichni jsme pili ze stejné láhve , a nikdy nikdo neonemocněl.
Vodu jsme pili ze sousedovy zahradní hadice, ne z plastové lahve nebo z automatu a nikdo na to neumřel.
Jedli jsme bílý domácí chléb namazaný marmeládou nebo medem, mléčné zmrzliny, sádlo, pili džusy plné cukru. ale nikdo nebyl tlustý, protože jsme se neustále hýbali, hráli si, skákali a běhali po venku se svými kamarády.
Ráno jsme vyrazili z domu a celý den si hráli na policajty a zloděje. Na schovávanou, přeskakovali gumy nebo skákali panáka a nikdy jsme nebyli unavení, nikdo z našich kamarádů nebyl nikdy nudný a nedělali jsme mezi sebou rozdíly. Kdokoli si přišel zahrát, všichni by za něj byli rádi. Vždy platilo, že čím více nás bude, tím lépe.
Neměli jsme mobilní telefony a rodiče nás venku většinou nemohli najít, ale policii nikdo nevolal, protože tehdy děti nikdo neunášel.
Když jsem někam šel a neřekl to rodičům, dostal jsem domácí vězení nebo pohlavek od maminky nebo tatínka, ale k žádnému rodinnému násilí nedošlo, ale byla to spolehlivá výchovná metoda, která zajistila, že se stejné chyby nebudou opakovat.
Žádní imaginární přátelé neexistovali! Naši přátelé byli skuteční a my jsme si je nepřidávali, my jsme je získali!
Neměli jsme problémy s komunikací, i když jsme neměli internet, počítač ani mobilní telefon; všichni jsme spolu mluvili nahlas a velmi dobře jsme si rozuměli, někdy i při pohledu na sebe.
Chodili jsme do školy v dešti a sněhu, vyráběli sněhové koule, sněhové pevnosti, skákali do rybníků a bahna a všechny to moc bavilo.
Sbírali jsme třešně, zelené meruňky, kradli sousedům tulipány a růže, padali ze stromů, rozbíjeli cizí okna míčem, stříleli se prakem, a nikdo nikdy nebyl zažalován nebo za to šel k soudu.
Posledních 50 let bylo nejproduktivnějším obdobím ve světové historii. Z naší generace vzešli nejlepší vynálezci a vědci. Měli jsme svobodu, právo dělat chyby, úspěch a odpovědnost. A naučili jsme se s tím žít! Pokud patříte k jedné z těchto generací, určitě si vzpomenete na ty krásné chvíle, kdy jste vyrůstali zdraví a šťastní!
