Debata o střídání letního a standardního času dostala nový impuls. Kanadští odborníci v čerstvé analýze dospěli k závěru, že pokud by se sezonní posouvání hodin rušilo, z hlediska zdraví by bylo výhodnější trvale zachovat standardní čas, kterému se u nás běžně říká zimní. Pro Česko to ale zatím nic nemění – střídání času pokračuje a je naplánované minimálně do roku 2031.
Každé jaro hodinu ztratíme a každý podzim ji zase získáme. Střídání času se v Evropě řeší už řadu let a návrh na jeho ukončení existuje od roku 2018. Přesto členské státy Evropské unie dosud nedospěly ke konečné dohodě.
Nová odborná práce nyní přidává další argument do debaty o tom, který čas by měl zůstat, pokud by se hodiny jednou skutečně přestaly posouvat.
Výsledek je poměrně jednoznačný: autoři dávají z hlediska zdraví přednost standardnímu času.
Nejde o nový návrh pro Česko
Tady je potřeba opravit jednu důležitou věc, která se v titulcích může snadno ztratit.
Nejde o nový legislativní návrh Evropské unie ani české vlády. Jde o odbornou analýzu kanadských vědců, která vyšla 4. října 2026 v odborném časopise Canadian Medical Association Journal.
Mezi autory jsou psychiatr Raymond Lam z University of British Columbia a odborník na spánek a cirkadiánní rytmy Ralph Mistlberger ze Simon Fraser University. Tým hodnotil dostupné poznatky o biologických rytmech, spánku, náladě, školním výkonu i ekonomických dopadech trvalého standardního a trvalého letního času.
Pro zdraví vychází lépe standardní čas
Hlavním argumentem je ranní světlo.
Lidské biologické hodiny se každý den synchronizují s prostředím a právě světlo patří mezi jejich nejdůležitější regulátory. Ranní světlo posouvá biologický rytmus směrem k dřívějšímu vstávání a usínání, zatímco večerní světlo jej může posouvat opačným směrem.
Pokud by byl celoročně zaveden letní čas, v zimě by Slunce podle hodin vycházelo o hodinu později než při standardním čase.
To znamená více tmavých rán pro lidi, kteří vstávají do práce nebo do školy.
Autoři upozorňují, že právě větší nesoulad mezi biologickými hodinami a pevně daným školním či pracovním režimem může podporovat takzvaný sociální jet lag, tedy stav, kdy se přirozený rytmus člověka rozchází s tím, kdy musí podle společnosti vstávat a fungovat.
Pokračování na další straně
