Dokážete z postoje, rukou a výrazu člověka poznat, zda vám říká pravdu? Internetové testy tvrdí, že některá gesta mohou lež prozradit během několika sekund. Skutečnost je ale složitější: odborné poznatky ukazují, že žádné jednotlivé gesto není spolehlivým důkazem lhaní. Přesto si můžete vyzkoušet, která z žen na obrázku ve vás vyvolává největší nedůvěru.

Která z těchto žen podle vás něco skrývá?

Podívejte se na obrázek a příliš dlouho nepřemýšlejte.

Před vámi stojí čtyři ženy. Každá zaujímá trochu jiný postoj a používá jiné gesto rukou.

Která na vás působí nejméně důvěryhodně?

Číslo 1, 2, 3, nebo 4?

Právě na podobném principu funguje řada populárních testů řeči těla. Lidem předloží několik gest a požádají je, aby podle prvního dojmu odhadli, kdo je nervózní, kdo něco skrývá nebo kdo by mohl lhát.

Jenže řeč těla není jednoduchý slovník, ve kterém například „ruka u úst“ automaticky znamená lež.

Psychologický výzkum upozorňuje, že spolehlivý univerzální neverbální znak lhaní neexistuje. Stejné gesto může mít desítky různých vysvětlení. Cambridge

Přesto může být zajímavé zjistit, co jednotlivé postoje vyvolávají v našem prvním dojmu.

Žena číslo 1: Otevřená gesta působí důvěryhodně

První žena má ruce před tělem a dlaně nechává poměrně otevřené.

Právě otevřené ruce mohou na pozorovatele působit přátelsky a komunikativně. Máme z nich menší pocit obrany než například z rukou pevně založených na hrudi.

V původních internetových testech bývá tato poloha proto označována za „upřímnou“.

To ale není možné brát doslova.

Člověk může gestikulovat otevřeně a přitom lhát stejně jako může nervózní, naprosto upřímný člověk držet ruce křečovitě u těla.

První dojem: otevřenost a ochota komunikovat.

Co skutečně víme: samotné postavení rukou neříká, zda člověk mluví pravdu.

Žena číslo 2: Dotýká se vlasů. Je to známka nervozity?

Druhá žena drží jednu ruku u vlasů.

Takové gesto bývá v populárních článcích vykládáno jako nervozita, nejistota nebo snaha získat čas na odpověď.

A právě proto ji řada lidí při podobném testu označí za podezřelou.

Jenže dotýkání vlasů může mít mnohem jednodušší důvod.

Člověk si může upravovat účes, být nesvůj před fotoaparátem nebo podobný pohyb dělat běžně při konverzaci.

Výzkum odhalování lži dlouhodobě upozorňuje, že lidé mají tendenci přeceňovat stereotypní signály nervozity. Nervozita navíc není totéž co lež. Člověk může být nervózní právě proto, že se bojí, že mu nebude uvěřeno, přestože říká pravdu. Cambridge

První dojem: nejistota nebo napětí.

Co skutečně víme: dotýkání vlasů samo o sobě lhaní neprozrazuje.

Pokračování na další straně