3. Je milý, dokud děláte přesně to, co chce
Některé problematické vztahy nejsou špatné neustále.
Právě naopak.
Člověk může být většinu času milý, pozorný a charismatický. Problém se objeví až ve chvíli, kdy mu odporujete, odmítnete ho nebo začnete prosazovat vlastní potřeby.
Pak přichází chlad, výčitky, ponižování nebo ignorování.
NZIP upozorňuje, že násilné vztahy mohou procházet cyklem, ve kterém se střídá relativní klid, narůstající napětí, konflikt a následné usmiřování.
To ale neznamená, že každý člověk, který se po hádce omluví, je manipulátor.
Důležité je sledovat, jestli se stejné chování znovu a znovu vrací, aniž by se cokoli skutečně změnilo.
4. Postupně vás izoluje od ostatních
Na začátku to může vypadat téměř romanticky.
„Chci tě mít jen pro sebe.“
„Tvoji kamarádi ti nerozumějí.“
„Proč musíš pořád jezdit za rodinou?“
Pokud ale podobné věty postupně vedou k tomu, že přestáváte vídat přátele a příbuzné, jde o výrazný varovný signál.
Izolace může člověka dostat do situace, kdy začne být na jednom vztahu emocionálně, prakticky nebo finančně stále závislejší.
ROSA Centrum i NZIP uvádějí omezování kontaktu s rodinou a známými mezi typické formy psychického nátlaku a kontroly.
Zdravý partner nebo přítel nemusí všechny lidi ve vašem okolí milovat.
Neměl by vám ale systematicky bránit v tom, abyste s nimi udržovali vztahy.
5. Začínáte se před ním hlídat
Tohle může být jeden z nejvýraznějších signálů.
Před každou větou přemýšlíte:
„Můžu mu to říct?“
„Nenaštve se?“
„Nebude zase několik dní mlčet?“
„Co když přijdu domů později?“
Možná začnete měnit své chování ne proto, že chcete, ale proto, abyste zabránili další hádce.
Pokud vztah vyvolává dlouhodobý strach, úzkost, bezmoc nebo pocit nejistoty, už nejde jen o nepříjemnou povahovou vlastnost. NZIP právě strach a nerovnováhu moci označuje za jednu ze zásadních hranic mezi běžným konfliktem a násilným vztahem.
V takové situaci není nejdůležitější člověku přiřadit nálepku „toxický“.
Důležitější je vaše bezpečí.
Jeden špatný den ještě nic nedokazuje
Každý někdy řekne něco necitlivého.
Každý může žárlit, naštvat se nebo udělat chybu.
Rozdíl spočívá v tom, co se děje dál.
Dokáže druhý člověk uznat chybu? Omluvit se? Respektovat, když řeknete ne? Změnit své chování?
Nebo se situace opakuje a postupně se zhoršuje?
Právě opakování, dlouhodobost a stupňování jsou podle odborných materiálů důležité při posuzování závažnosti nezdravého chování.
Kdy už nejde jen o „toxický vztah“
Pokud vás někdo zastrašuje, vyhrožuje vám, sleduje vás, kontroluje finance, brání vám v kontaktu s okolím, fyzicky vás napadá nebo vás nutí k sexu, nejde o obyčejnou partnerskou neshodu.
Takové jednání může být formou domácího násilí.
V Česku funguje bezplatná a nepřetržitá Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí 116 006. V bezprostředním ohrožení je namístě volat Policii ČR na čísle 158.
Někdy tedy není klíčovou otázkou, zda je někdo „toxický“.
Mnohem důležitější je:
Jak se vedle něj dlouhodobě cítíte a respektuje vaše hranice, důstojnost a bezpečí?
Použité zdroje
- Národní zdravotnický informační portál (NZIP) / Státní zdravotní ústav – domácí násilí, jeho znaky, psychický nátlak a varovné projevy. NZIP.cz
- NZIP – Mýty o domácím násilí – rozdíl mezi běžným konfliktem a dlouhodobým zneužíváním moci. NZIP.cz
- ROSA Centrum pro ženy – projevy psychického násilí, kontroly a izolace ve vztazích.
