Někteří lidé dokážou během několika okamžiků naplnit místnost klidem a příjemnou náladou. Vedle jiných naopak bez zjevného důvodu znejistíme. Chceme-li však skutečně poznat jejich charakter, neměli bychom se spoléhat pouze na první dojem. Mnohem více může napovědět chvíle, kdy člověk přestane hlídat každé gesto – například když se upřímně směje.
Vypráví se příběh o žákovi, který se svého učitele zeptal, jak lze poznat dobrého a vnitřně vyrovnaného člověka. Zajímalo ho, jak takový člověk mluví, co dělá a podle čeho se jeho laskavost pozná.
Učitel mu měl odpovědět, že samotná slova nestačí. Člověk se totiž může naučit mluvit velmi přesvědčivě, vystupovat zdvořile a vytvářet o sobě téměř dokonalý obraz. Podstatnější podle něj bylo, jak se v jeho přítomnosti cítí ostatní.
Někteří lidé mění atmosféru kolem sebe
Možná jste to někdy zažili. Do místnosti vstoupí člověk, který nemusí pronést ani slovo, a přesto jako by napětí postupně zmizelo. Lidé se přestanou hlídat, začnou mluvit otevřeněji a celá společnost působí uvolněněji.
Nejde nutně o žádnou tajemnou energii. Často reagujeme na drobné signály, které ani vědomě nevnímáme – tón hlasu, výraz obličeje, způsob, jakým nám druhý naslouchá, respektování osobního prostoru nebo jeho chování k lidem, od kterých nic nepotřebuje.
Laskavý člověk obvykle nevytváří pocit, že před ním musíte něco dokazovat. Nesnižuje ostatní, aby sám vypadal lépe, a jeho zájem nepůsobí jako naučená společenská technika. Vedle takového člověka se můžete cítit bezpečně, protože jeho slova, gesta a činy nejsou ve vzájemném rozporu.
Pocit z něčí přítomnosti ale nelze považovat za neomylný rozsudek. Nervozita, uzavřenost, únava nebo sociální nejistota mohou způsobit, že člověk působí chladně, přestože nemá špatné úmysly. První dojem proto může být užitečným signálem, nikoliv konečným důkazem charakteru.
Dostojevskij doporučoval sledovat smích
Pozoruhodnou myšlenku najdeme také v románu Výrostek od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Jeho vypravěč uvažuje o tom, že chce-li někdo poznat lidskou duši, měl by si všimnout především toho, jak se dotyčný směje.
Právě smích totiž často přichází ve chvíli, kdy člověk na okamžik odloží kontrolu. Připravené věty zmizí a objeví se spontánní reakce. Nejde přitom pouze o zvuk smíchu, ale hlavně o to, co ho vyvolalo a jaký pocit zanechal v ostatních.
Směje se člověk společně s druhými, nebo se směje jim? Dokáže se pobavit sám nad sebou? Je jeho veselost nakažlivá a laskavá, nebo v ní cítíte posměch, převahu a snahu někoho ponížit? Právě tento rozdíl může o jeho charakteru napovědět mnohem více než pečlivě připravená slova.
Upřímný smích má také významnou společenskou funkci. Výzkumy naznačují, že společný smích může podporovat pocit blízkosti a posilovat vztahy. V jedné studii partnerských dvojic souviselo spontánní společné smání s větším pocitem podpory a kvalitou vztahu. Další odborné práce popisují smích jako důležitý nástroj sociálního propojení.
Pokračování na další straně
