Fyzické tresty z českých rodin nezmizely
Výzkum Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice z roku 2025 oslovil 1020 rodičů. Přibližně 22 procent respondentů považovalo fyzické tresty za běžnou součást výchovy a další čtvrtina uvedla, že je v minulosti použila, ale cítila kvůli tomu vinu.
Pouze 41 procent dotázaných uvedlo, že své děti fyzicky netrestá vůbec. Současně se však ukázalo, že více než 84 procent rodičů by se takovému jednání chtělo vyhnout. Rozdíl mezi přesvědčením a skutečným chováním naznačuje, že rodiče často nenarážejí na nedostatek zájmu, ale na bezradnost a chybějící dovednosti.
Významnou roli hraje také vlastní dětství. K tělesným trestům častěji sahají lidé, kteří je sami zažívali. Známý argument „mě také bili a vyrostl jsem“ tak může být spíše dokladem předávání stejného výchovného vzorce mezi generacemi.
Česká pravidla se od roku 2026 změnila
Od 1. ledna 2026 český občanský zákoník výslovně stanoví, že tělesné trestání dětí, způsobování duševního strádání a ponižování jsou nepřijatelné. Podle Ministerstva spravedlnosti jde především o deklaratorní úpravu, která má podpořit změnu přístupu k výchově.
Nové ustanovení samo o sobě nezavedlo automatickou pokutu za každé jednotlivé plácnutí. Soud však může situaci zohlednit, doporučit rodině odbornou pomoc nebo podle okolností využít další opatření. Závažné případy násilí se nadále posuzují podle stávajících právních předpisů.
Co udělat, když rodiči dochází trpělivost
První pomocí ve vyhrocené situaci je krátká pauza. Pokud je dítě v bezpečí, může rodič o několik kroků ustoupit, pomalu se nadechnout a s reakcí několik sekund počkat. UNICEF doporučuje například pět pomalých nádechů.
Místo obecného příkazu „nezlob“ je účinnější sdělit dítěti konkrétně, co má udělat: „Polož hračku na zem“ nebo „Mluv tišeji, prosím“. Požadavek musí odpovídat věku dítěte a jeho skutečným schopnostem.
Následovat může předem srozumitelný a přiměřený důsledek. Pokud dítě kreslí po zdi, rodič mu může odebrat pastelky a zapojit ho do úklidu. Důsledek by měl souviset s jeho jednáním, neměl by dítě ponižovat ani mu způsobovat bolest.
Důležité je také oceňovat chování, které rodič chce podporovat. Konkrétní pochvala za uklizené hračky nebo klidné vyřešení sporu dítěti ukazuje, co udělalo správně.
Když už rodič dítě udeřil
Stalo-li se to, situaci nelze napravit předstíráním, že se nic nestalo. Rodič by měl převzít odpovědnost a omluvit se bez dodatku, že si dítě ránu samo zavinilo. Může například říct: „Neměl jsem tě udeřit. Muselo tě to vyděsit a mrzí mě to.“
Omluva neznamená ztrátu rodičovské autority. Ukazuje dítěti, že i dospělý musí nést odpovědnost za své jednání. Poté je potřeba promyslet, co konflikt spustilo a jak podobnou situaci příště zastavit dříve.
Pokud se fyzické tresty opakují nebo má rodič strach, že své chování neovládne, je namístě odborná pomoc. Rodiče se mohou obrátit na Rodičovskou linku na čísle 606 021 021. Dětem a studentům do 26 let je nonstop a zdarma dostupná Linka bezpečí 116 111. V případě bezprostředního ohrožení je nutné volat policii na čísle 158 nebo tísňovou linku 112.
