Usměje se, pogratuluje vám a na první pohled působí jako člověk, který vám úspěch přeje. Přesto se v jeho chování mohou opakovaně objevovat drobnosti, které naznačují něco jiného. Psychologický výzkum ukazuje, že závist souvisí se sociálním porovnáváním a v její nepřející podobě může být spojena například se zlehčováním druhých, pomluvami nebo snahou narušit jejich postavení.
Závist patří mezi emoce, které většina lidí nerada přiznává. Málokdo otevřeně řekne, že ho štve cizí úspěch, vzhled, vztah nebo kariéra. O to zajímavější může být způsob, jakým se tento pocit někdy promítne do běžného chování.
Psychologové spojují vznik závisti především s takzvaným vzestupným sociálním porovnáváním – tedy situací, kdy člověk vidí někoho, kdo má něco, po čem sám touží. Výzkum přitom rozlišuje mezi „benigní“ závistí, která může člověka motivovat ke zlepšení, a nepřející neboli malicious envy, při níž se pozornost přesouvá spíše k touze stáhnout úspěšnějšího člověka dolů.
Žádný jednotlivý projev samozřejmě nedokazuje, že vám někdo závidí. Pokud se však některé vzorce opakují právě ve chvílích, kdy se vám něco podaří, stojí za to všímat si širšího kontextu.
1. Vaše úspěchy okamžitě zmenšuje
Dostanete lepší práci a odpovědí je: „Tak tam asi moc lidí nechtělo.“ Koupíte si něco, po čem jste dlouho toužili, a dozvíte se, že je to zbytečné. Máte radost z výsledku a druhý člověk během několika sekund najde důvod, proč vlastně není o co stát.
Jednorázová poznámka nic neznamená. Pokud ale někdo vaše úspěchy systematicky zlehčuje, může jít o jeden z projevů snahy snížit rozdíl, který při vzájemném porovnávání vnímá. Výzkumy závisti popisují právě tendenci „stáhnout“ člověka s výhodou níže jako charakteristický rys její nepřející formy.
2. Pochvala má pokaždé malý háček
„Na svůj věk vypadáš opravdu dobře.“ „To se ti povedlo, ani bych to do tebe neřekl.“ „Máš krásné auto, já bych za něj ale tolik peněz nikdy nedal.“
Na první poslech jde o kompliment. Jenže pokaždé obsahuje drobnou poznámku, která část pochvaly zase vezme zpět.
Ani takzvaný kompliment s háčkem automaticky neznamená závist. Varovnější je opakovaný vzorec, při kterém člověk nedokáže ocenit váš úspěch bez potřeby současně snížit jeho hodnotu.
3. Z vašeho života dělá neustálou soutěž
Řeknete, že jste byli na dovolené, a on okamžitě vytáhne lepší destinaci. Začnete běhat pět kilometrů a druhý člověk vám připomene, že zvládá deset. Pochlubíte se pracovním úspěchem a během minuty posloucháte o jeho ještě větším.
Za závistí totiž stojí právě porovnávání vlastní situace se situací druhých. Výzkum ukazuje, že lidé se silnější tendencí k sociálnímu porovnávání mohou častěji zažívat jak konstruktivní, tak nepřející formu závisti.
Rozhodující není jedna soutěživá reakce, ale to, zda člověk potřebuje prakticky každou vaši dobrou zprávu překonat.
4. Když se vám něco nepovede, najednou výrazně ožije
Tento moment může být obzvlášť nápadný. Během vašich úspěchů je člověk chladný, ale při neúspěchu začne být překvapivě aktivní.
Psychologie zná pojem schadenfreude, tedy potěšení z neštěstí druhého. Experimentální studie zkoumající nepřející závist ukazují, že za určitých okolností může souviset právě s větším potěšením z neúspěchu člověka, se kterým se dotyčný porovnává. Vztah ale není automatický a záleží na konkrétní situaci.
Proto je podezřelejší dlouhodobý kontrast: minimum nadšení při vašem úspěchu a nezvykle velký zájem při problémech.
