To ovšem neznamená, že její údajné poslední poselství musí ztrácet veškerý význam. Výzva k laskavosti, omezení závisti a lepším mezilidským vztahům může působit silně i bez víry v nadpřirozené schopnosti.
Proč se k mystikům obracíme v nejisté době
Zájem o věštce, jasnovidce a duchovní průvodce obvykle roste ve chvílích, kdy lidé zažívají nejistotu a hledají srozumitelnou odpověď na složité otázky. Sociolog Vojtěch Bednář tento mechanismus pro ŽivotvČesku.cz popsal také prostřednictvím osobní vzpomínky:
„Když je nouze nejvyšší, pomoc boží nejbližší – tak to říkávala moje babička. A skutečně vždycky nějak překonala i ty nejtěžší chvíle.“
Následně svou úvahu rozvedl:
„V krizích se přirozeně obracíme k budoucnosti. Jenže když si s ní nedokážeme poradit sami, hledáme někoho, kdo nás tím neznámým provede – někoho, kdo zastupuje vyšší princip, transcendenci. Ať už jsou to proroci, náboženská hnutí, kartářky, nebo vědmy.“
Právě spojení tajemství, naděje a obavy z budoucnosti pomáhá vysvětlit, proč se jméno Baby Vangy objevuje v médiích i třicet let po její smrti. Její domnělá proroctví je vhodné číst kriticky a rozlišovat mezi doloženou skutečností, pozdějším svědectvím a volnou internetovou interpretací. Údajné poslední poselství tak nemusíme přijímat jako nadpřirozenou předpověď. Může posloužit především jako připomínka hodnot, které mají význam bez ohledu na to, kdo je skutečně vyslovil.
zdroj: https://zivotvcesku.cz/
