Pamatujete si jeho důležité schůzky, zařizujete společné plány a po náročném dni vyslechnete všechno, co ho trápí. Když ale potřebujete podporu vy, často se jí nedočkáte. Poznáváte se? Možná je čas podívat se na každodenní návyky, při kterých vaše vlastní potřeby zůstávají stranou.
Ochota pomáhat a dělat druhému radost má v partnerství své místo. Potíž může nastat ve chvíli, kdy jeden člověk dlouhodobě přebírá většinu povinností a druhý si na takové uspořádání zvykne. Z dobrovolné laskavosti se postupně stává očekávaná služba.
Samotná nepozornost přitom ještě neznamená, že si vás partner neváží. Může jít o rozdílné představy, zaběhnuté návyky nebo potřeby, o kterých jste spolu nemluvili dostatečně konkrétně. Následujících šest situací proto berte jako podnět k zamyšlení, nikoli jako test partnerovy lásky.
1. Přebíráte všechny společné povinnosti
Nákup, večeře, úklid, rezervace dovolené i připomenutí rodinných narozenin. Jednotlivě jsou to drobnosti, dohromady však mohou zabrat podstatnou část dne. Zvlášť když kromě samotného provedení musíte neustále myslet také na to, co je potřeba zařídit.
Pokud partner čeká, až mu zadáte konkrétní úkol, zůstává organizace stále na vás. Zkuste se domluvit na převzetí celé oblasti: například aby měl na starosti nákupy včetně plánování a kontroly zásob.
Důležitá není dokonalá shoda v každém jednotlivém úkolu, ale rozdělení, které oba považujete za únosné a spravedlivé.
2. Rušíte vlastní plány, aby byl spokojený
Jednou vynecháte setkání s kamarádkou, podruhé odložíte svůj koníček. Občasná změna programu patří k soužití. Pokud ale ustupujete téměř pokaždé, může se stát, že pro vlastní život postupně nemáte místo.
Všimněte si, zda se přizpůsobujete z vlastní vůle, nebo hlavně ze strachu z výčitek a špatné nálady. Záleží také na tom, jestli podobnou ochotu projevuje druhá strana.
Nemusíte se omlouvat za každý večer, který chcete strávit po svém. Můžete říct: „Dnes už mám domluvený program. Společný čas si naplánujme na zítřek.“
3. Mlčíte o tom, co vám vadí
Nechcete kazit večer, vyvolat hádku ani působit náročně. Proto řeknete, že je všechno v pořádku, přestože vás něco mrzí. Partner pak nemusí vědět, že se ve vás nespokojenost postupně hromadí.
Zkuste popsat konkrétní situaci a připojit srozumitelnou prosbu. Místo „Nikdy mě neposloucháš“ můžete říct: „Když při našem rozhovoru sleduješ telefon, mám pocit, že mě nevnímáš. Můžeme ho teď na chvíli odložit?“
Nemusíte mít dokonale připravený proslov. Podstatné je dát vlastním pocitům prostor a současně umožnit partnerovi vysvětlit jeho pohled.
