Na sociálních sítích se šíří tvrzení, že spaní s nohama venku z peřiny je údajně „nouzovým signálem těla“, který bychom neměli ignorovat. Tak jednoduché to ale není. Samotné vystrčení chodidla nebo celé nohy zpod přikrývky není známkou nemoci. Často může jít pouze o způsob, jakým si organismus během spánku upravuje tepelný komfort.

Spíte s nohou venku z peřiny? Tělo má pro tento zvyk poměrně logické vysvětlení

Někomu musí být pod peřinou schované úplně všechno. Jiný téměř automaticky vystrčí chodidlo nebo celou nohu ven, i když je v ložnici poměrně chladno.

Na první pohled jde o obyčejný spánkový zvyk. Na internetu se mu však začal přisuzovat mnohem dramatičtější význam. Některé příspěvky tvrdí, že tělo tak vysílá „nouzový signál“, že se s člověkem něco děje.

Pro takové tvrzení nejsou důkazy.

Mnohem pravděpodobnější vysvětlení souvisí s termoregulací, tedy schopností organismu udržovat a měnit tělesnou teplotu podle aktuální situace.

Během noci se tělesná teplota přirozeně mění

Spánek není stav, během kterého by tělo jednoduše „vypnulo“.

NZIP upozorňuje, že během spánku dochází ke změnám prakticky v celém organismu, včetně krevního oběhu, hormonální aktivity a právě termoregulace. Během noci tělesná teplota mírně klesá a nejnižších hodnot obvykle dosahuje v časných ranních hodinách.

Důležitou roli přitom hrají ruce a chodidla.

Před usnutím dochází k rozšíření cév v periferních částech těla. Do rukou a nohou proudí více krve a prostřednictvím kůže se může snadněji odvádět teplo.

Odborný přehled věnovaný spánku a termoregulaci popisuje, že teplota rukou a chodidel před usnutím stoupá, zatímco teplota tělesného jádra postupně klesá. Právě tento proces je úzce spojen s nástupem ospalosti.

Proč tedy někomu vyhovuje noha venku?

Pokud se člověku začne pod peřinou zdát příliš teplo, odkrytí relativně malé části těla může změnit pocit tepelného komfortu.

Chodidla jsou bohatě prokrvená a organismus je používá při regulaci tepla. Vystrčení nohy zpod teplé přikrývky tak může být jednoduše nevědomou reakcí na pocit přehřátí.

Nelze ale říci, že by lidské tělo mělo speciální mechanismus typu „je mi horko, proto musím vystrčit levou nohu“.

Výzkumy se zaměřují spíš na celkový vztah mezi teplotou končetin, pokožky a spánkem než na konkrétní zvyk spát s jedním chodidlem mimo peřinu.

Samotný tento zvyk proto není diagnostickým znakem.

Zajímavý paradox: teplé nohy mohou zároveň usínání usnadnit

Možná to zní zvláštně.

Pokud se prostřednictvím chodidel zbavujeme tepla, proč některým lidem pomáhají teplé ponožky?

Protože zahřátí chodidel může rozšířit cévy a podpořit přesun tepla z tělesného jádra směrem ke kůži.

Malá experimentální studie například zjistila, že mladí muži v chladnějším prostředí při zahřátí chodidel ponožkami usínali rychleji a spali déle. Studie však zahrnovala pouze šest lidí, takže její výsledky nelze zobecňovat na celou populaci.

Jiná práce zase ukázala, že teplá koupel nohou zvyšuje teplotu chodidel a ovlivňuje periferní rozšíření cév, aniž by v daném experimentu výrazně zlepšila kvalitu spánku.

Nejde tedy o jednoduché pravidlo „studená chodidla jsou dobrá, teplá špatná“.

Rozhodující je celková termoregulace a to, zda se člověk cítí příjemně.

Pokračování na další straně