Vzhled může při prvním setkání upoutat pozornost, o pokračování rozhovoru ale často rozhodují jiné signály. Muži podle psychologických výzkumů vnímají také způsob komunikace, zájem, přirozenost a to, jak se vedle ženy cítí. Jedna vlastnost přitom může počáteční sympatie výrazně posílit.
První setkání někdy připomíná rychlé hodnocení. Člověk během několika okamžiků zaregistruje obličej, oblečení, hlas, pohyby i celkové vystupování protějšku. Část tohoto procesu probíhá automaticky, aniž bychom si dokázali přesně vysvětlit, proč nám někdo připadá sympatický.
Ženy proto mohou před první schůzkou věnovat mnoho času výběru oblečení, líčení nebo účesu. Na vzhledu není nic nepodstatného a bylo by nepřesné tvrdit, že si ho muži nevšímají. Přitažlivost však není založena pouze na jednotlivých tělesných rysech.
Jakmile začne rozhovor, do prvního dojmu vstupují další informace. Právě v této chvíli může vzhled ustoupit tomu, jak žena komunikuje a zda muž získá pocit, že ho skutečně vnímá.
Rozhodnout může opravdový zájem
Psychologové pro tuto vlastnost používají pojem vnímavost nebo také citlivá reakce na druhého člověka. Neznamená to, že žena musí se vším souhlasit, neustále se usmívat nebo se snažit muži vyhovět.
Jde především o schopnost naslouchat, reagovat na sdělené informace a dát druhému najevo, že jeho slova nezůstala bez povšimnutí. Pozná se například podle přirozených doplňujících otázek nebo reakce, která skutečně navazuje na předchozí část rozhovoru.
Studie publikovaná v časopise Personality and Social Psychology Bulletin se zabývala tím, jak lidé vnímají vstřícnost během prvního setkání. U mužských účastníků byla vnímaná citlivost a zájem ze strany ženy spojena s vyšší přitažlivostí.
Výzkum ale neříká, že stejný vzorec platí pro každého člověka nebo každou situaci. Ukazuje spíše na to, že pocit opravdového zájmu může být při vzniku počátečních sympatií důležitější, než si lidé připouštějí.
Poslouchání není jen čekání na vlastní odpověď
Rozdíl mezi skutečným nasloucháním a zdvořilým mlčením lze často vycítit poměrně rychle. Člověk, který neposlouchá, během rozhovoru odbíhá pohledem, opakovaně mění téma nebo pouze čeká na příležitost, kdy začne znovu mluvit o sobě.
Pozorný protějšek si naopak zapamatuje drobný detail a později se k němu vrátí. Nemusí používat naučené otázky ani předstírat nadšení. Podstatné je, že rozhovor nepůsobí jako soutěž dvou lidí, kteří se snaží prosadit vlastní příběh.
Pro muže může být taková komunikace přitažlivá proto, že vytváří pocit bezpečí a vzájemného propojení. Vedle ženy se nemusí neustále předvádět nebo dokazovat svou hodnotu. Má dojem, že konverzace plyne přirozeně a že zájem přichází z obou stran.
