Na internetu se šíří tvrzení, že Sigmund Freud doporučoval mlčet o vlastních úspěších a budoucích plánech. Pro takovou poučku však v jeho dohledatelném díle chybí spolehlivý zdroj. Moderní výzkumy přesto ukazují, že dobře zvolené mlčení někdy pomáhá – rozhodující je ale především to, komu a proč se svěřujeme.
Dvě věci, které není dobré sdílet s každým
Největší radost, nový pracovní plán nebo dlouho připravovaný životní krok. V podobných chvílích bývá přirozené zavolat přátelům nebo se pochlubit na sociálních sítích. Ne každé sdílení však přinese podporu, kterou očekáváme.
Právě na tom staví populární internetová rada připisovaná Sigmundu Freudovi. Údajně měl tvrdit, že rozumný člověk nemluví o svých úspěších ani o plánech do budoucna. První mohou vyvolat závist, druhé se zase po předčasném zveřejnění nemusí uskutečnit.
Zní to přesvědčivě, jenže s Freudovým autorstvím je problém.
Freudovo jméno dodává radě autoritu
V důvěryhodných záznamech ani v dostupných Freudových textech se nepodařilo dohledat, že by rakouský neurolog a zakladatel psychoanalýzy tato dvě pravidla formuloval. Internetové články navíc zpravidla neuvádějí konkrétní knihu, přednášku nebo dopis, ze kterého by údajná slova pocházela.
Freud se tématem úspěchu skutečně zabýval. V eseji o své návštěvě athénské Akropole popsal zvláštní pocit pochybnosti a viny, který může člověk prožívat, když se dostane dál než jeho rodiče. Nešlo však o doporučení, aby lidé své úspěchy skrývali před okolím. Freud Museum London
Známou poučku je proto bezpečnější označit za novodobou internetovou interpretaci. Některé její části mají oporu v pozdější psychologii, nelze je ale vydávat za autentický Freudův výrok.
Úspěch může vyvolat závist, ale také motivovat
Myšlenku, že se lidé poměřují se svým okolím, podrobně rozpracoval americký psycholog Leon Festinger. Jeho teorie sociálního srovnávání z roku 1954 popisuje, jak své schopnosti a názory často hodnotíme ve vztahu k ostatním. Human Relations
Když se někomu v našem okolí mimořádně daří, může to skutečně vyvolat nepříjemný pocit nedostatečnosti. Neznamená to však, že každý úspěch automaticky vytváří nepřátele.
Výzkumy rozlišují například škodlivou závist a její mírnější podobu, která může člověka povzbudit ke zlepšení vlastního výkonu. Podobně může fungovat obdiv. Úspěch druhého nás proto může zneklidnit, ale také inspirovat. Záleží na vztahu, okolnostech i způsobu, jakým je úspěch prezentován. Journal of Personality and Social Psychology
Není tedy nutné všechny dobré zprávy tajit. Rozdíl je mezi upřímným sdílením radosti a okázalým zdůrazňováním vlastní převahy. Citlivě působí, když člověk uzná pomoc ostatních, vyhne se ponižujícímu porovnávání a zvolí vhodný okamžik.
