Někdy stačí jediné odpoledne, stará krabice od bot a zvědavost, abyste úplně přepsali historii vlastní rodiny. Když pětatřicetiletý Martin vyklízel půdu po svém zesnulém dědečkovi, čekal vrstvy prachu, staré nářadí a zapomenuté časopisy. Místo toho ale mezi trámy objevil balíček svázaný vybledlou provázkovou stuhou. Když rozbalil první zažloutlý papír, uvědomil si, že drží v rukou něco, co nikdy neměl nikdo spatřit.
Minulost, která měla být zapomenuta
Každá rodina má svá tajemství, malá i velká. Většinou jde o neškodné historky, které se časem promění v úsměvné anekdoty u rodinného stolu. Jenže to, co našel Martin, nebylo k smíchu. Listoval ručně psanými řádky z roku 1947 a před očima se mu hroutil obraz muže, kterého celý život považoval za svůj největší vzor.
Dědeček byl v rodině uctíván jako hrdina, tichý a spravedlivý člověk, který se vždy zastával slabších. Dopisy, adresované neznámé ženě do sousedního města, však odhalovaly úplně jinou tvář. Příběh plný strachu, falešné identity a rozhodnutí, které v tehdejší složité době stálo někoho jiného život.
