Každá hospoda má své štamgasty. Ty, co sedí na stejném místě už dvacet let, i ty, co se objeví jednou a už je nikdy neuvidíte. Ale ta, o které je řeč dnes, měla návštěvníka, na jakého barman za celou kariéru nenarazil. Byl středa, půl sedmé, u baru nikdo. Dveře se otevřely a dovnitř vešel pes. Obyčejný pes, něco mezi ovčákem a čímkoliv jiným. Vyskočil na stoličku a objednal si pivo.
Barman nejdřív myslel, že mu někdo dal něco do kávy. Pak si uvědomil, že pes fakt mluví. A ještě k tomu docela slušnou češtinou. Musel se zeptat. Kde se to naučil? Kdo ho to učil? Jak dlouho to trvalo? Odpověď byla upřímnější, než čekal, a hlavně: pochopí ji každý, kdo je ženatý.
Pes si sedne k baru a objedná si pivo. Barman na něj kouká a říká: „Neuvěřitelné, mluvící pes!“
Pes: „Já vím. Ale nechte si to pro sebe, nebo mi nikdo nedá pokoj.“
Barman: „A jak to, že mluvíte?“
Pes: „Popravdě? Tři roky jsem se učil. Manželka mi říkala, že nikdy neposlouchám.“
Pokud jste se zasmáli, pošlete to dál. A pokud vám to připomnělo něco z domova, pošlete to raději tajně.
