Dneska vypadá plánování letní dovolené jako naprostá brka. Otevřete Booking, projedete recenze, kliknete na letenky, zabalíte jeden příruční kufřík a za pár hodin už srkáte drink v klimatizovaném resortu. Jenže v 70. a 80. letech minulého století byl odjezd k moři (nebo aspoň na Mácháč) logistickou operací hodnou generálního štábu armády. Pokud jste chtěli vyrazit za odpočinkem, museli jste přežít byrokratické peklo a proměnit auto v pojízdný supermarket. Pojďte se s námi na ifunny.eu podívat, jak vypadalo pravé retro kempování a cestování z dřívějších dob!
1. Devizový příslib: Když vám stát schvaloval, kam smíte jet
Zapomeňte na to, že byste dostali chuť a prostě odjeli do Itálie. Pokud jste chtěli vycestovat byť jen do tehdejší Jugoslávie, která byla považována za absolutní vrchol luxusu, museli jste projít ponižujícím úředním kolečkem. Potřebovali jste takzvaný devizový příslib (povolení banky ke koupi cizí měny) a cestovní doložku.
- Kádrový posudek: O tom, jestli uvidíte moře, nerozhodoval stav vašeho bankovního účtu, ale uliční výbor, zaměstnavatel a vaše politická spolehlivost. Když měl někdo v rodině emigranta, mohl na pláž rovnou zapomenout.
- Žádosti s předstihem: Žádosti se podávaly měsíce dopředu a šance na schválení byla často čistá loterie. Když doložka nepřišla, zbývalo jen oblíbené kempování v kempu na Lipně nebo u Balatonu v Maďarsku.
2. Kufr plný Májky a instantní gastro-peklo
Jíst na dovolené v restauracích? To v dřívějších dobách prakticky neexistovalo. Cílem každé rodiny bylo být na cestách naprosto soběstačný. Kufr tehdejších Škodovek, Žigulíků nebo Trabantů tak nesloužil na oblečení, ale fungoval jako pojízdný špajz.
„Základem každého úspěšného výjezdu byla legendární játrová paštika Májka, vepřová konzerva ve vlastní šťávě a hromady instantních polévek v pytlíku. Na cestu se pak smažily hory řízků, které se balily do alobalu a jedly se teplé na první benzínce za Prahou, zatímco z chladiče auta stoupala pára.“
Když se pak v jugoslávském kempu vařil guláš z konzervy na dvouplotýnkovém PB vařiči přímo vedle stanu, místní jen nechápavě kroutili hlavou. My jsme ale byli šťastní, že máme kousek toho západního světa.
—
Velké srovnání: Dovolená v dřívějších dobách vs. Dnes
| Sledovaný komfort | Retro dovolená (70.-80. léta) | Moderní dovolená (2026) |
|---|---|---|
| Cesta autem | Bez klimatizace, okýnka dole, motor vařící v každém kopci. | Dvouzónová AC, tempomat, autopilot a Netflix pro děti na tabletech. |
| Stravování | Paštiky, hovězí ve vlastní šťávě a domácí sirup v plastové lahvi. | All-inclusive, street food, fresh džusy a recenze na Yelp před každým jídlem. |
| Ubytování | Těžký plátěný stan, který se stavěl tři hodiny a vážil 30 kilo. | Glamping, designové hotely nebo apartmán s wi-fi přes Airbnb. |
—
3. Stan s předsíňkou jako vrchol inženýrství
Pokud jste nejeli na podnikovou chatu, vaším domovem se stal stan. Zapomeňte na dnešní samorozkládací iglú, které váží dvě kila a postavíte ho jednou rukou. Tehdejší stany byly vyrobené z poctivé, extrémně těžké celtoviny, měly železné tyče a masivní kovové kolíky, ke kterým jste potřebovali kladivo.
Postavit takový stan v kempu, to byl rituál pro celou rodinu doprovázený těžkými hádkami. Když navíc začalo pršet, platilo jedno zlaté pravidlo: **nikdy ses nesměl dotknout stěny stanu zevnitř**. Jakmile jsi na mokré plátno sáhl prstem, stan v tom místě začal okamžitě protékat a ty jsi měl v noci na spacáku soukromý vodopád.
Nostalgie, na kterou se nezapomíná
I přes všechen ten komfortní deficit, mačkání se v autech bez klimatizace a věčný zápach z dvoutaktních motorů měly tyhle retro dovolené neuvěřitelné kouzlo. Lidé k sobě měli v kempech blíž, večer se sedělo s kytarou u ohně a každá cesta byla opravdovým dobrodružstvím. Napište nám do komentářů na ifunny.eu, jestli si taky pamatujete na vůni tlustého plátěného stanu a kolik vaječných řízků v alobalu jste během svého života na cestách spořádali! 👇
