Představte si obchod, kam vejdete, vidíte regály plné zářivého, voňavého a moderního zboží, ale když vytáhnete z peněženky běžné peníze, prodavačka vás se smíchem vyhodí. Sci-fi? Ne, tohle byla běžná realita v tehdejším Československu. Pokud jste v dřívějších dobách toužili po opravdových džínech, kvalitní elektronice nebo obyčejné západní čokoládě Milka, museli jste zamířit do Tuzexu. Místa, které vonělo dálkami, ale pro obyčejného člověka bylo symbolem čisté absurdity. Pojďte se s námi na ifunny.eu podívat, jak tenhle legální státní černý trh vlastně fungoval!
1. Bony: Peníze, které oficiálně neexistovaly, ale každý je chtěl
V Tuzexu se s československými korunami nechytal ani ten největší tehdejší papaláš. Platilo se tam speciálními poukázkami, kterým se lidově říkalo „bony“. Oficiálně se k nim mohl dostat jen ten, kdo pracoval v zahraničí, nebo mu příbuzní ze západu poslali valuty. Jenže co měl dělat běžný občan z paneláku, který chtěl dětem koupit k Vánocům autodráhu? Musel podstoupit ilegální rituál.
- Veksláci – králové stínové ekonomiky: Před každou prodejnou Tuzexu postávali podezřelí týpci v kožených bundách, kteří koruny měnili za bony. Kurz byl drsný – jeden bon stál klidně pět korun.
- Adrenalinový sport: Celá tahle výměna probíhala v průjezdech domů nebo za rohem ulice. Člověk musel neustále sledovat, jestli nejde Veřejná bezpečnost (tehdejší policie), a navíc riskoval, že ho vekslák natáhne a místo bonů mu podstrčí nastříhané noviny.
2. Voňavá mýdla jako interiérový osvěžovač
Když už se vám podařilo bony sehnat a přežít frontu před obchodem, ocitli se návštěvníci v jiném světě. Tuzex měl totiž svou specifickou vůni, kterou pamětníci dokážou popsat i po čtyřiceti letech. Mohla za to kombinace západních pracích prášků, kosmetiky a drahých parfémů.
„Absolutním hitem, který si z Tuzexu odnášely tehdejší hospodyňky, byla obyčejná toaletní mýdla Fa. Byla považována za tak luxusní zboží, že se s nimi nikdo reálně nemyl. Ženy je vybalily z krabičky a dávaly je do skříní mezi povlečení a ručníky, aby jim provoněly celý byt.“
3. Plísňové džíny za celoměsíční plat
Dnes si koupíte džíny v každém druhém supermarketu za pár stovek. V dřívějších dobách byly ale džíny značek jako Levi’s, Rifle nebo Wrangler symbolem nejvyššího sociálního statusu a rebelie. Pokud jste je na sobě měli na diskotéce, byli jste automaticky za krále večera.
Cena jednoho takového kousku se v Tuzexu pohybovala kolem 150 bonů. Když si to přepočítáte přes kurz veksláků, džíny vás vyšly na zhruba 750 až 1000 tehdejších korun. Vzhledem k tomu, že průměrný plat byl tehdy kolem 2500 korun, musel mladý člověk obětovat téměř polovinu (nebo i celou) měsíční výplaty, aby mohl po sídlišti chodit v poctivém denimu.
Svět, který už dnešní generace nepochopí
Tuzex byl dokonalým zrcadlem tehdejšího režimu – na jednu stranu oficiálně bojoval proti prohnilému západnímu kapitalismu, na stranu druhou zřídil státní síť obchodů, která z prodeje západního zboží žila a pumpovala do státní kasy devizy. Napište nám do komentářů na ifunny.eu, co nejbizarnějšího jste si z Tuzexu odnesli vy, nebo jaká byla vaše první zkušenost s legendárními veksláky! 👇
