Když se dnes podíváte na moderní výchovu, děti jsou často zabalené v pomyslné bublinkové fólii. Na kole nesmí jet bez helmy a chráničů, na hřištích je podklad z měkké gumy, jídlo se pečlivě sterilizuje a rodiče mají díky GPS v telefonu přehled o každém kroku svého potomka. Jenže v dřívějších dobách – konkrétně v 80. a 90. letech – vypadala realita úplně jinak. Byli jsme v podstatě generace kaskadérů, která fungovala v režimu absolutního self-managementu. Pojďte se s námi na ifunny.eu podívat na čtyři bizarní věci, které jsme tehdy brali jako úplnou normu, ale dnešní instamamičky by z nich chytaly infarktové stavy!
1. Univerzální trasovací systém: Klíč na krku a pouliční lampy
Žádné chytré hodinky, žádné mobily, žádné sdílení polohy. Naším jediným spojením s domovem byl klíč od bytu na tlusté šňůrce, který nám visel na krku a při běhání nás otravně mlátil do hrudníku. Když jsme po škole hodili tašku do kouta, rodiče nás pustili ven s jedinou větou: „Vrať se, až se rozsvítí lampy.“ Kde jsme celých těch pět hodin byli, s kým jsme mluvili a jestli jsme nespadli do potoka, to nikdo netušil. Pokud se stala nějaká nehoda, museli jsme zatnout zuby, dobelhat se domů a doufat, že nedostaneme ještě vynadáno, že jsme si roztrhli nové tepláky.
2. Hydratace z teplé zahradní hadice a pojídání přírody
Dnes mají děti designové lahve s filtrovanou vodou a bio ovocné kapsičky. Naše tehdejší letní hydratace probíhala tak, že jsme našli nejbližší zahradní hadici, otočili kohoutkem, počkali, až odteče ta nejvíc horká voda s příchutí gumy, a napili se. Že v té hadici žila polovina místní hmyzí říše? To nikomu nevadilo, imunita se zkrátka musela trénovat. Když nás přepadl hlad, aplikovali jsme metodu „co les a louka dali“. Jedli jsme kyselý šťavel, cucali sladký nektar z květů hluchavek, trhali nezralé angrešty a ti největší fajnšmekři žvýkali smůlu ze stromů místo žvýkačky.
3. Autosedačky? Ne, prostě lež na zadním skle!
Cestování autem v dřívějších dobách byl čistý adrenalinový zážitek. Pojmy jako isofix nebo pětibodový bezpečnostní pás patřily do oblasti sci-fi. Na zadních sedadlech starých Žigulíků nebo Škodovek se často pásy vůbec nenacházely, a tak se tam děti volně převalovaly jako pytle brambor. Největším privilegiem a luxusem pro každé dítě bylo, když si mohlo během dlouhé cesty lehnout na čalouněné zadní sklo (tzv. plato) nad kufrem a odtud pozorovat auta jedoucí za vámi. Že by při prudkém zabrzdění dotyčný proletěl předním oknem až na dálnici, to tehdy nikdo neřešil. Hlavně, že byl v autě klid.
4. Sebevražedná hřiště z čistého železa
Moderní dětská hřiště připomínají polstrované dětské koutky, kde se v podstatě nedá zranit. Naše hřiště byla vyrobena z poctivého, těžkého socialistického železa a betonu.
„Největší legendou byla obří plechová skluzavka ve tvaru rakety. V létě se její povrch dokázal rozpálit na teplotu blížící se povrchu slunce, takže jízda dolů v kraťasech znamenala okamžitou popáleninu druhého stupně.“
K tomu připočtěte kolotoče, které při roztočení staršími kluky generovaly takové přetížení, že slabší jedinci odpadávali do písku za jízdy, a kovové prolézačky postavené přímo na betonových panelech. Kdo neměl z dětství aspoň jednou rozbitou hlavu nebo zlomenou ruku, jako by tehdy vůbec nežil.
Přežili jsme a vzpomínáme s láskou
I když to z dnešního pohledu vypadá, že naši rodiče hazardovali s našimi životy, pravdou je, že jsme díky tomu vyrostli v neskutečně samostatnou, vynalézavou a odolnou generaci. Naučili jsme se řešit konflikty bez dospělých, vybudovali si imunitu zvířete a na dětství plné odřených kolen vzpomínáme jako na ty nejlepší časy. Napište nám do komentářů na ifunny.eu, jaký největší bizár jste v dřívějších dobách přežili vy a jestli byste své vlastní děti dnes pustili ven s klíčem na krku! 👇
