6. Nové manželství může ovlivnit postavení rozvedené matky
Rozvedená žena s dětmi musí zvažovat ještě další pravidlo. Pokud se znovu provdá za muže, který není dítěti blízký, může tato skutečnost hrát roli při rozhodování o péči.
Zákon pracuje s pojmem nejlepšího zájmu dítěte, jehož výklad může být předmětem soudního rozhodování. Human Rights Watch kritizuje skutečnost, že právní úprava může matky od nového sňatku fakticky odrazovat, zatímco u otců není situace nastavena stejným způsobem.
7. Muž může mít více manželek
Saúdské rodinné právo umožňuje muslimskému muži mít až čtyři manželky současně. Žena naopak může mít pouze jednoho manžela.
Podle analýzy Human Rights Watch navíc muž nepotřebuje k dalšímu sňatku souhlas své současné manželky či manželek. Jde tak o další oblast, kde právní možnosti mužů a žen nejsou stejné.
8. Ani dědictví nemusí být rozděleno rovným dílem
Rozdílné postavení se může projevit také při dědění. Human Rights Watch ve své analýze saúdského zákona uvádí, že v příslušných rodinných situacích může dcera dědit polovinu podílu, který připadne jejímu bratrovi.
Nejde tedy pouze o společenskou tradici, ale o oblast upravenou rodinným právem.
9. Dětské sňatky nejsou absolutně vyloučené
Zákon stanovuje věk 18 let jako základní hranici pro uzavření manželství. Tím však pravidlo nekončí.
Soud může za určitých podmínek povolit sňatek také osobě mladší 18 let, pokud jsou splněny zákonné podmínky, mimo jiné posouzení vyspělosti a prospěchu takového manželství. Právě tato výjimka je předmětem kritiky lidskoprávních organizací.
10. Svoboda pohybu je větší než dříve, ale omezení úplně nezmizela
Tady je potřeba dávat největší pozor na zastaralé informace.
Dospělá Saúdka už obecně nepotřebuje mužského poručníka k tomu, aby získala cestovní pas a vycestovala ze země. To byla jedna z nejzásadnějších reforem posledních let.
Human Rights Watch ale zároveň upozorňuje, že v praxi mohou ženy čelit jiným omezením pohybu. Rodinní příslušníci mohou například využívat právní či administrativní mechanismy vedoucí k omezení cestování a organizace dokumentovala také problémy žen označených rodinou za „nepřítomné“ z domova.
Proto už není přesné tvrdit „žena nesmí cestovat bez muže“. Přesnější je říct, že velká část starých cestovních omezení byla zrušena, ale prvky systému poručnictví a rodinné kontroly přetrvávají.
11. Kritika poměrů může být mnohem riskantnější než v Evropě
Poslední bod už se netýká pouze žen, ale právě ženskoprávní aktivistky pocítily jeho dopady velmi výrazně.
Saúdské úřady byly lidskoprávními organizacemi kritizovány za používání široce formulovaných protiteroristických a dalších zákonů proti lidem, kteří pokojně vyjadřovali své názory, včetně příspěvků na sociálních sítích. Human Rights Watch dokumentovala případy žen odsouzených nebo jinak postihovaných v souvislosti s veřejným vyjadřováním a aktivismem.
Pro Evropana zvyklého otevřeně kritizovat vládu na internetu tak může být místní právní prostředí těžko představitelné.
Saúdská Arábie se změnila. Rovnost ale ještě nepřišla
Obraz saúdské ženy, která nesmí řídit, nemůže vlastnit pas a bez mužského doprovodu se prakticky nikam nepohne, už neodpovídá dnešní realitě. Zákaz řízení skončil a zásadně se rozšířily možnosti cestování i pracovního uplatnění žen. Saúdská vláda právě tyto změny prezentuje jako důkaz modernizace země.
Současně by však bylo stejně zavádějící tvrdit, že ženy už mají stejná práva jako muži. Zákon o osobním statusu nadále zachovává významné rozdíly v manželství, rozvodu a rozhodování o dětech a podle Human Rights Watch je mužské poručnictví stále hluboce zakořeněnou součástí systému.
Saúdská Arábie tak dnes stojí někde mezi dvěma světy. Některé zákazy, které zemi proslavily po celém světě, už zmizely. Jiné nerovnosti ale zůstávají přímo v zákonech – a právě ty ukazují, že cesta od viditelných reforem ke skutečně rovnému postavení žen je mnohem delší.
