Cesta č. 2: Úzká cesta do tmavého lesa
Pokud vás přitáhla druhá cesta, máte pravděpodobně větší toleranci k nejistotě než většina lidí.
Temnější cesta vás nemusí děsit.
Možná vás naopak láká právě proto, že nevíte, kam vede.
Ale za touto odvahou se může skrývat jiný strach:
strach z toho, že se zaseknete na místě.
Rutina pro vás může být mnohem nepříjemnější než riziko.
Když máte pocit, že se dlouho nic nemění, začnete být neklidní.
Potřebujete:
- nové zkušenosti,
- nové lidi,
- nové projekty,
- pocit pohybu.
Největší obavou proto nemusí být selhání.
Může jí být představa, že za několik let zjistíte, že jste nic důležitého nezkusili.
Právě proto se někdy vrhnete do situací, které by jiní ještě dlouho analyzovali.
Vaší silou je odvaha.
Slabinou může být, že občas zaměníte změnu za skutečný pokrok.
Ne každá nová cesta je automaticky lepší.
Někdy je potřeba vydržet dostatečně dlouho na jednom místě, aby se vůbec mohl dostavit výsledek.
Cesta č. 3: Strmá cesta směrem ke světlu
Pokud jste zvolili třetí cestu, pravděpodobně vás nejvíc přitahuje jasný cíl.
Nevadí vám, že cesta vypadá obtížně, pokud máte pocit, že na jejím konci něco čeká.
Často dokážete zvládnout:
- vysoké pracovní tempo,
- dlouhodobou námahu,
- komplikované období,
- velkou zodpovědnost.
Ale právě tady se může skrývat váš největší strach.
Strach ze selhání.
Nejvíc vás nemusí děsit samotná překážka.
Mnohem horší je představa, že vynaložíte obrovské množství energie a nakonec zjistíte, že jste cíle nedosáhli.
Proto na sebe někdy kladete větší nároky, než si okolí vůbec uvědomuje.
Navenek můžete působit velmi sebejistě.
Uvnitř ale často běží otázka:
„Co když nejsem dost dobrý?“
Právě proto vás úspěch dokáže motivovat, ale zároveň může být zdrojem velkého tlaku.
Vaše největší výzva je naučit se, že ne každý neúspěch znamená osobní selhání.
Někdy jen ukazuje, že je potřeba změnit cestu.
Co když jste váhali mezi dvěma cestami?
To je úplně normální.
Pokud vás přitahovaly dvě možnosti téměř stejně, může to znamenat, že se ve vás střetávají dvě potřeby.
Například:
1 + 2: chcete bezpečí, ale zároveň nesnášíte stagnaci.
1 + 3: potřebujete jistotu, ale zároveň na sebe kladete vysoké nároky.
2 + 3: toužíte po změně a úspěchu, ale někdy máte problém poznat, kdy zpomalit.
V takovém případě bývá nejzajímavější otázka:
Kterou cestu jste zvolili jako úplně první, ještě než jste začali přemýšlet?
Právě první instinkt je u podobných testů nejdůležitější.
A která cesta tedy odhaluje největší strach?
Každá trochu jiný.
Cesta č. 1: strach ze ztráty kontroly.
Cesta č. 2: strach ze stagnace a promarněného života.
Cesta č. 3: strach ze selhání a nedosaženého cíle.
Neznamená to, že právě tento strach řídí celý váš život.
Ale možná vysvětluje, proč některé situace snášíte mnohem hůř než jiné.
A právě proto někdy stačí jednoduchá imaginární volba mezi třemi cestami, aby člověk začal přemýšlet nad otázkou, kterou si běžně nepokládá:
Čeho se vlastně bojím víc – nejistoty, stagnace, nebo toho, že nedokážu dojít až do cíle?
