Když jsem přijel do nemocnice pro svou ženu Susie a naše čerstvě narozená dvojčata, měl jsem zlomené srdce. Susie byla pryč a jediné, co po ní zůstalo, byl krátký vzkaz:
„Sbohem. Postarej se o ně. Zeptej se matky, proč mi to udělala.“
Svět kolem mě se zastavil. Co tím myslela? Kam mohla odejít? Byla šťastná… nebo jsem si to jen namlouval? Sestra v nemocnici mi řekla, že odešla sama a prý jsem o tom věděl. Ale já nevěděl nic. Měl jsem v rukou dvě malé holčičky a žádnou odpověď.
Tajemství ukryté za zdmi rodiny
Po návratu domů mě čekala moje matka Mandy s úsměvem a kastrůlkem v ruce. Ale místo radostného přivítání jsem jí vmetl do tváře Susiin vzkaz.
Zbledla. Roztřesenými prsty listovala papírem a já viděl, že ví mnohem víc, než byla ochotná přiznat.
„Bene, já… netuším, co se stalo,“ začala se bránit, ale její výraz mluvil jinak.
Nevěřil jsem jí. A když jsem později mezi věcmi Susie našel dopis psaný matčiným rukopisem, všechno mi došlo.
Dopis, který odhalil pravdu
„Susie, nikdy nebudeš pro mého syna dost dobrá. Tím těhotenstvím jsi ho chytila do pasti, ale nemysli si, že mě můžeš oklamat. Jestli ti na nich záleží, odejdeš dřív, než jim zničíš život.“
Srdce mi bušilo. Matka po celé roky Susie manipulovala a nutila ji cítit se jako vetřelec v našem vlastním domově. Teď byla pryč. A já musel zjistit, kde je.
Závod s časem
Hledal jsem ji všude – mezi jejími přáteli, u její rodiny. Nikdo o ní neslyšel. Jediná stopa přišla od její přítelkyně Sarah.
„Říkala, že se cítí v pasti,“ přiznala Sarah. „Ne kvůli tobě, Bene, ale kvůli všemu. Kvůli těhotenství, tvé matce… Jednou mi řekla, že Mandy říkala, že dvojčatům bude líp bez ní.“
Můj žaludek se sevřel. Jak jsem mohl být tak slepý?
Matčino zapírání a mé rozhodnutí
Když jsem matku konfrontoval s dopisem, její výraz se změnil. Oči se jí zalily slzami, ale já už jí nevěřil. „Chtěla jsem tě jen chránit, Bene,“ šeptala. „Nebyla pro tebe dost dobrá…“
„Je to matka mých dětí!“ zařval jsem. „Ty nerozhoduješ o tom, kdo je pro mě dobrý! Kvůli tobě je teď pryč! Skončila jsi, mami. Odejdeš odsud.“
Druhý den ráno matka odešla. Její auto zmizelo na ulici a já poprvé pocítil klid. Ale zůstávalo tu něco důležitějšího – najít Susie.
Hledání bez odpovědí
Každý den jsem ji hledal. Obcházel jsem místa, kde jsme spolu byli, kontaktoval staré přátele, procházel její věci. Ale Susie jako by se vypařila. Každá tichá noc byla mučením. Holčičky rostly a já jim nedokázal odpovědět na nejdůležitější otázku – kde je jejich máma?
Pak jednoho dne přišel telefonát.
„Bene…“ ozval se tichý, roztřesený hlas. Byla to Susie.
Držel jsem telefon a nemohl uvěřit. „Kde jsi? Musíme se sejít. Vrať se domů. Holčičky tě potřebují. Já tě potřebuju.“
„Nejdřív musím vědět, že jsem v bezpečí,“ odpověděla.
Slzy mi vyhrkly do očí. „Přísahám. Už nikdy ti nikdo neublíží. Prosím, vrať se.“
Ticho. Pak tiché vzlykání. „Dobře, Bene. Přijedu.“
Bude konečně konec této noční můry?
Nevěděl jsem, co mě čeká. Ale jedno bylo jisté – konečně jsem našel Susie. A udělám všechno pro to, aby už nikdy neodešla.
zdroj:
- novinkov.cz
- obrázky: https://cz.pinterest.com/pin/34621490879941271/, https://cz.pinterest.com/pin/681873199808146525/
