A právě v tom je tento případ tak zajímavý. Není to jednoduchý příběh s jednoznačným koncem. Neexistuje pevný důkaz, že by Cameron skutečně prožil minulý život. Zároveň ale zůstává řada detailů, které lidem nedají spát. Jak mohl malé dítě tak konkrétně mluvit o vzdáleném ostrově, kde nikdy předtím nebylo? Šlo o náhodu, dětskou představivost, zaslechnuté informace, nebo o něco, co zatím neumíme jednoduše vysvětlit?
Skeptici připomínají, že lidská paměť je složitá a u dětí obzvlášť tvárná. Dítě může zachytit útržky rozhovorů, obrázky v televizi, vyprávění dospělých nebo informace z okolí a později je propojit do příběhu, který působí velmi přesvědčivě. Navíc ve chvíli, kdy se o podobný případ začnou zajímat dospělí, může se celé vyprávění nechtěně posilovat opakováním otázek a pozorností okolí.
Na druhé straně lidé, které tento případ fascinuje, upozorňují na konzistentnost Cameronova vyprávění, jeho emoční reakce a některé shody s ostrovem Barra. Právě proto se jeho příběh stal známým a dodnes se objevuje v debatách o dětských vzpomínkách, záhadách lidského vědomí a možnosti, že o světě stále nevíme všechno.
Nejbezpečnější je říct, že případ malého Camerona zůstává záhadou. Není důkazem reinkarnace, ale ani obyčejnou historkou, kterou lze snadno odbýt jednou větou. Je to příběh dítěte, které s velkou jistotou mluvilo o místě, kde podle své rodiny nikdy nebylo, a o životě, který nemělo jak prožít.
Možná v něm každý uvidí něco jiného. Pro někoho bude Cameronův příběh důkazem, že lidská duše může mít hlubší tajemství. Pro jiného bude připomínkou toho, jak silná a nevyzpytatelná dokáže být dětská představivost. A pro dalšího prostě mrazivou záhadou, která nemá jasné vysvětlení.
Jedno je ale jisté: případ chlapce z Glasgow a jeho vzpomínek na ostrov Barra patří mezi příběhy, které člověku utkví v hlavě ještě dlouho poté, co dočte poslední řádek.
zdroj: prosvet.cz
