Nostalgie je zvláštní. Nevrací nám minulost takovou, jaká byla doopravdy. Vrací nám hlavně emoce. Vzpomínáme na svět, který se zdál jednodušší, protože jsme ho často prožívali dětskýma očima. Nepřemýšleli jsme nad cenami, zásobováním ani tím, co zrovna chybí. Vnímali jsme světlo v obchodě, vůni pečiva, šustění sáčku a radost z maličkostí. Staré prodejny jsou dnes pro mnoho lidí symbolem doby, která už se nevrátí. Někomu připomenou klidnější život, jinému nedostatek a čekání. Každý má vlastní vzpomínku a každá může být jiná. Právě proto podobné fotografie vyvolávají tolik reakcí. Jeden člověk si vybaví babičku, druhý školní svačiny, třetí frontu na maso a další starou váhu na pultě.
Ať už na tuto dobu vzpomínáme s úsměvem, nebo spíše s odstupem, jedno je jisté. Tyto malé obchody byly součástí každodenního života několika generací. Byly místem, kde se nakupovalo, čekalo, povídalo i vzpomínalo.Možná právě proto stačí jediný obrázek a člověku se vybaví tolik detailů, které dávno zmizely. Pult, regály, sklenice, prodavačka, síťovka v ruce a otázka, kterou si dnes při pohledu na podobnou fotografii položí skoro každý: Co se vám vybaví jako první?
