Začátky čokolády u nás: Luxus pro vyvolené
Ještě v 18. století byla čokoláda v českých zemích výsadou bohatých vrstev. První zmínky o výrobě čokolády na našem území pochází z roku 1770, kdy Filip Watzka otevřel svou čokoládovnu v pražské Celetné ulici. Teprve o několik desítek let později se k čokoládě dostaly širší vrstvy, a to díky čokoládníkům, kteří se přidružili k cukrářskému cechu.
Velký zlom přinesl Antonín Melichar, jenž v roce 1832 odstartoval větší výrobu čokolády. O sedm let později vznikla první opravdová čokoládová továrna a čokoláda se začala pomalu šířit mimo pražské salony.
Drahé boby a válka – překážky na sladké cestě
Výrobu brzdily především vysoké ceny kakaových bobů. Přesto do začátku 20. století fungovalo na našem území už padesát čokoládoven. Jen za pět let – od roku 1910 do 1915 – se objem výroby zdesateronásobil.
Pak ale přišla první světová válka, která přerušila dodávky surovin, a nově vzniklé Československo navíc ztratilo velkou část trhu po rozpadu monarchie. I tak chuť na čokoládu přetrvala a výrobci se přes všechny těžkosti snažili udržet výrobu při životě.
Znárodnění, které proměnilo sladkosti ve státní záležitost
Po druhé světové válce čekala čokoládový průmysl další zásadní změna – znárodnění. Nejprve se týkalo podniků s více než 500 zaměstnanci, později vzniklo 17 národních podniků zaměřených na sladkosti.
Ty měly spolupracovat, nikoliv si konkurovat, a dohlížela na ně speciální „Hlavní správa výroby cukrovinek“. Myšlenka zněla vznešeně, ale realita centrálního řízení často končila v byrokratickém chaosu.
Levná hmota místo kakaa
Čokoláda sice nezmizela, ale její kvalita šla v průběhu let prudce dolů. Drahé kakao bylo těžko dostupné a nahrazovalo se levnějšími surovinami. Z čokolády se stávala náhražka. Místo lahodných tabulek jsme si zvykali na tzv. čokoládové pochoutky – většinou s arašídy, nugátem nebo sojovými příměsemi.
Originální západní čokolády se objevovaly jen v Tuzexu. Ale kdo neměl bony, měl smůlu. Kinder vajíčko za půl bonu nebo švýcarská čokoláda za dva? Sen, který si většina lidí mohla dopřát jen s velkou dávkou štěstí – nebo známostí.
Kolekce, které patřily pod stromeček
Na Vánoce se na pultech objevily slavné čokoládové kolekce, ale i tady bylo jasné, že největší hodnotu měly obaly, nikoliv obsah. Ne každá kulička v pozlátku byla skutečná čokoláda. A když se v krabičce objevila „čokoládová pochoutka“, nikdo neprotestoval – prostě byla doba, kdy se bralo, co bylo.
Sladká nostalgie, nebo hořká pravda?
Z dnešního pohledu se tehdejší čokoláda zdá spíš jako sladký stín toho, co známe dnes. A přesto na ni mnozí vzpomínají s úsměvem. Možná kvůli dětství, možná kvůli vůni papírového obalu. Ale jedno je jisté – opravdovou chuť čokolády jsme tehdy hledali spíš v představách než na jazyku.
zdroj:
- lifee.cz
- obrázky: https://cz.pinterest.com/pin/28569778879891958/, https://cz.pinterest.com/pin/64668944629449842/, https://cz.pinterest.com/pin/43980533854918192/
