Tato slova vyslovte pomalu
Najděte si několik minut, kdy vás nebude nikdo rušit. Nemusíte zapalovat svíčku, pouštět hudbu ani provádět složitý rituál.
Důležitější je, abyste slova neříkali automaticky.
Přečtěte je pomalu a u každé věty si uvědomte, co pro vás osobně znamená.
„Bože, dnes Ti odevzdávám všechno, co už nedokážu nést sám.
Odevzdávám Ti své obavy, bolest, kterou skrývám před ostatními, i otázky, na které stále neznám odpověď.
Dej mi sílu pustit to, co už do mého života nepatří, a moudrost poznat to, čeho se naopak nemám vzdávat.
Chraň ty, které miluji, a přines pokoj tam, kde dnes vládne strach, hněv nebo nejistota.
Pokud jsou přede mnou zavřené dveře, které nemám otevírat, pomoz mi přijmout jejich zavření. Pokud existuje cesta, kterou mám jít, dej mi odvahu ji poznat.
Odpouštím těm, kteří mi ublížili, ne proto, že jejich jednání bylo správné, ale proto, že nechci jejich bolest nosit dál ve svém srdci.
Odpouštím také sobě za chyby, které už nemohu vrátit.
Děkuji za to, co jsem dnes dostal, i za věci, jejichž význam zatím nechápu.
Až dnes zavřu oči, dovol mi na chvíli přestat všechno kontrolovat. Ať zítřejší den přijmu s klidnější myslí, otevřeným srdcem a vírou, že i malý krok může změnit směr mého života.
Amen.“
Jedna věta této modlitby je možná důležitější než ostatní
„Odpouštím těm, kteří mi ublížili.“
Právě u této části se mnoho lidí může zarazit.
Odpuštění totiž neznamená, že musíte člověka pustit zpět do svého života. Neznamená ani popření toho, co udělal.
Člověk může někomu odpustit a zároveň si ponechat velmi pevné hranice.
Smyslem této věty je něco jiného: nepřenášet starou křivdu do každého dalšího dne.
Někdy totiž čekáme, že uzavření přinese omluva druhého člověka. Jenže ta nemusí nikdy přijít. Pak je potřeba rozhodnout, zda mu dovolíme, aby nás tím, co udělal kdysi, zraňoval ještě dnes.
Než požádáte o něco nového, zkuste nejdříve poděkovat
Součástí modlitby nemusí být jen prosby.
Zkuste si před spaním vybavit tři konkrétní věci, za které můžete být vděční.
Nemusí jít o nic velkého.
Telefonát od člověka, kterého máte rádi. Teplé jídlo. Chvíle klidu. Zdraví někoho blízkého. Práce, kterou jste dokončili. Nebo jednoduše skutečnost, že jste zvládli den, o kterém jste ráno pochybovali.
Právě obyčejné věci bývají ty, jejichž hodnotu si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy o ně přijde.
Nedávejte Bohu termín do zítřejšího rána
Tady vzniká největší problém u internetových „modliteb na zázrak“.
Často slibují, že když člověk pronese určitou větu třikrát, sedmkrát nebo přesně o půlnoci, během několika hodin přijde láska, peníze nebo splněné přání.
Modlitba tak ale začne připomínat obchod.
„Já vyslovím správná slova a za odměnu dostanu přesně to, co chci.“
Mnohem hlubší význam může mít modlitba, při které člověk připustí také možnost, že odpověď nebude taková, jakou si představoval.
Někdy se totiž nezmění okolnosti.
Změní se člověk, který jim musí čelit.
Udělejte po modlitbě ještě jednu věc
Až skončíte, zkuste si položit jedinou otázku:
Co mohu zítra udělat já?
Pokud se modlíte za lepší vztah, může být prvním krokem upřímný rozhovor.
Pokud vás trápí peníze, může to být telefonát, nový rozpočet nebo hledání další pracovní možnosti.
Pokud potřebujete někomu odpustit, prvním krokem nemusí být kontaktování daného člověka. Může jím být rozhodnutí, že už nebudete každý večer znovu prožívat stejnou hádku.
A pokud stojíte před problémem, který sami vyřešit nedokážete, může být nejdůležitějším krokem požádat o pomoc.
Modlitba a vlastní jednání se nemusí vylučovat.
Možná se ráno nezmění svět. Ale něco se změnit může
Nikdo nemůže poctivě slíbit, že jediná večerní modlitba přinese přes noc peníze, vrátí ztracenou lásku nebo magicky přepíše osud.
Přesto mohou mít podobné večerní chvíle velkou osobní hodnotu.
Člověk na několik minut odloží telefon, přestane sledovat problémy ostatních a obrátí pozornost k tomu, co skutečně nosí uvnitř sebe.
A možná právě proto stojí za to tuto modlitbu alespoň jednou vyslovit.
Ne proto, abyste ráno čekali na zázrak, ale abyste dnešní večer nemuseli usínat se vším, co jste celý den nesli na ramenou.
Někdy totiž první velká změna osudu nezačne tím, že se změní svět kolem nás. Začne okamžikem, kdy se rozhodneme, že do dalšího dne už nechceme vstoupit úplně stejným způsobem jako do toho dnešního.
