Vtipy mají dlouhou historii, sahající až do starověku. První známé vtipy pocházejí ze starověkého Egypta a Řecka. Vtipy byly často používány k zesměšňování mocných nebo k vyjádření kritiky společenských poměrů. V antice byly vtipy také součástí divadelních her a zábavy na hostinách. Postupem času se vtipy rozšířily do všech kultur a staly se nedílnou součástí lidské komunikace.
Historické kořeny
Vtipy byly nejen prostředkem zábavy, ale také nástrojem společenské kritiky. V antickém Řecku byly známé „komos“, což byly průvody plné zpěvů a posměšných veršů. Římský básník Martial je známý svými epigramy, které často obsahovaly satirické vtipy.
Dnes jsou vtipy všudypřítomné a nacházejí se v různých formách – od slovních hříček, přes karikatury, až po stand-up komedii. Moderní technologie umožnila šíření vtipů rychlostí blesku prostřednictvím sociálních sítí a internetu.
Policajt kupuje od jinýho policajta zahradu. Tak si ji tak prohlíží, drbe se za
uchem a povídá:
„Moc pěkná zahrada, ale je moc velká.“
„Ale neblbni, sem dáš cibuli, tady mrkev, semhle slepice.“
„No tak dobrá, dohodnuto.“
Za nějakou dobu se zase potkaj a ten prodávající se ptá:
„Tak co zahrada?“
Policajt kupuje od jinýho policajta zahradu. Tak si ji tak prohlíží, drbe se za
uchem a povídá:
„Moc pěkná zahrada, ale je moc velká.“
„Ale neblbni, sem dáš cibuli, tady mrkev, semhle slepice.“
„No tak dobrá, dohodnuto.“
Za nějakou dobu se zase potkaj a ten prodávající se ptá:
„Tak co zahrada?“
„No perfektní. Cibule obrovská, mrkev až po pás, jenom ty slepice.
Jestli jsem je nedal moc hluboko.“
