Vtipy mají dlouhou historii, sahající až do starověku. První známé vtipy pocházejí ze starověkého Egypta a Řecka. Vtipy byly často používány k zesměšňování mocných nebo k vyjádření kritiky společenských poměrů. V antice byly vtipy také součástí divadelních her a zábavy na hostinách. Postupem času se vtipy rozšířily do všech kultur a staly se nedílnou součástí lidské komunikace.
Historické kořeny
Vtipy byly nejen prostředkem zábavy, ale také nástrojem společenské kritiky. V antickém Řecku byly známé „komos“, což byly průvody plné zpěvů a posměšných veršů. Římský básník Martial je známý svými epigramy, které často obsahovaly satirické vtipy.
Dnes jsou vtipy všudypřítomné a nacházejí se v různých formách – od slovních hříček, přes karikatury, až po stand-up komedii. Moderní technologie umožnila šíření vtipů rychlostí blesku prostřednictvím sociálních sítí a internetu.
Přijde 85letý děda k doktorovi na pravidelnou prohlídku, všechno v pořádku, doktor se ho ještě ptá, jestli mu něco neschází, děda jemu že ne, ale že jeho stará je hrozně hluchá. Doktor povídá, že než si ji zavolá na vyšetření, ať děda udělá takovej test, jak moc je hluchá. Děda se ptá, jak, a doktor na to, ať si stoupne 10 metrů od ní a normálním hlasem se na něco zeptá a když neodpoví, tak ať jde na 8 metrů, 6 metrů atd. až úplně k ní.
Děda jde domů, babka vaří večeři. Stoupne si teda do rohu druhé místnosti a zeptá se: „Co bude dneska k večeři?“ Žádná odpověď. Popojde blíž a zase: „Co bude dneska k večeři?“ Zase nic, už je v kuchyni, znovu se zeptá: „Co bude dneska k večeři?“ Žádná odpověď. Přijde na dva metry, opakuje se stejná otázka, bez reakce.Tak přijde úplně blízko a do ucha jí zařve: „Co bude dneska k večeři?“ – „Sakra, dědku, neřvi, říkám už popátý, že kuře!“
