„
Mladík šel lesem, bylo děsné horko, a když procházel kolem krásné lesní tůňky, dostal chuť se trochu vykoupat. Ale neměl plavky. Protože široko daleko nikoho neviděl, tak si na břehu odložil oblečení a šel si zaplavat bez plavek.
Jenže zatímco byl ve vodě, přišla nějaká dívka, sedla si nedaleko jeho oblečení a začala si číst. Mladík zůstával ve vodě, protože mu bylo trapné vylézt z vody před tou dívkou jen tak neoblečený, ale za chvíli už mu byla zima a musel vylézt. Hledal tedy ve vodě, čím by se mohl trochu zakrýt, a našel tam nějaký starý hrnec. Tak si dal hrnec před sebe, aby se trochu zakryl, a vylézal z vody, a aby zakryl trapnost okamžiku, tak se zeptal: „Copak to čtete, slečno?“
Slečna odpověděla: „To je učebnice, studuji psychologii.“
Mladík se zeptal: „Psychologii? A k čemu to je?“
„No, to například pomůže poznat, co si ostatní lidé myslí.“
„To je zajímavé. A odhadla byste, co si teď myslím já?“
„No, vy si teď určitě myslíte, že ten hrnec má dno.“
Ztroskotá letadlo na ostrově s lidojedy.
Přežijí to jen Američan, Čech a Němec.
Lidojedi je okamžitě objeví a vezmou je do tábora.
Tam si je náčelník postaví do řady a říká:
„My vás pustit do lesa a vy si přinést jedno ovoce. Potom já rozhodnout, co s vy.“
Všichni tři se vydají do lesa. První se vrátí Němec a má banán. Přijde k náčelníkovi a ten říká:
„My ti to strčit do zadek. Ty zařvat a my sníst tě.“
A hned začali. Němec začal řvát, jako by ho na nože brali. A tak byl lidojedy zabit.
Další přišel Čech s mandarinkou. Přijde k náčelníkovi a ten opět říká:
„My ti to strčit do zadek. Ty zařvat a my sníst tě.“
Začnou. Jenomže Čech chytne brutální výtlem. Lidojedi nechápou a tak se náčelník ptá: „Co ty smát? Tebe nebolet?“
A Čech na to: „Ale jo bolí to, ale já jsem viděl Američana a ten si nese meloun!“
