Mladík šel lesem, bylo děsné horko, a když procházel kolem krásné lesní tůňky, dostal chuť se trochu vykoupat. Ale neměl plavky. Protože široko daleko nikoho neviděl, tak si na břehu odložil oblečení a šel si zaplavat bez plavek.
Jenže zatímco byl ve vodě, přišla nějaká dívka, sedla si nedaleko jeho oblečení a začala si číst. Mladík zůstával ve vodě, protože mu bylo trapné vylézt z vody před tou dívkou jen tak neoblečený, ale za chvíli už mu byla zima a musel vylézt. Hledal tedy ve vodě, čím by se mohl trochu zakrýt, a našel tam nějaký starý hrnec. Tak si dal hrnec před sebe, aby se trochu zakryl, a vylézal z vody, a aby zakryl trapnost okamžiku, tak se zeptal: „Copak to čtete, slečno?“
Slečna odpověděla: „To je učebnice, studuji psychologii.“
Mladík se zeptal: „Psychologii? A k čemu to je?“
„No, to například pomůže poznat, co si ostatní lidé myslí.“
„To je zajímavé. A odhadla byste, co si teď myslím já?“
„No, vy si teď určitě myslíte, že ten hrnec má dno.“
