Victoria velmi pomalu ztrácela schopnost pohybu, nejprve přestala chodit a poté ostatní části jejího těla odmítaly poslušnost. Byl to pomalý a velmi bolestivý proces přechodu do vegetativního stavu. Victoria onemocněla současně s myelitidou a akutní diseminovanou encefalomyelitidou. Lékaři jejím rodičům řekli, že Victoria bude po zbytek života ve vegetativním stavu. Nedali jí šanci.
Doporučili jí umístit ji do pečovatelského domu. Nevěděli však, že Victoria všechno slyší. Nemůže nic říct, nemůže ani hnout prstem, ale všechno slyší. Naštěstí Victoriini rodiče udělali vše, co bylo v jejich silách, aby o dceru nepřišli. Rodiče a bratři Victorii každý den vyprávěli, co se stalo v jejich životech. Objali ji. Dávalo jí to naději. To, co mělo přijít, je však velmi pozoruhodné. Po téměř 4 letech ve vegetativním stavu Victoria otevřela oči a zamrkala. Byl to průlom. Konečně mohla komunikovat se světem. Victoria konečně mohla něco sníst. Začala se pohybovat. Victoria byla na invalidním vozíku a chtěla se vrátit do školy. Měla velké zpoždění, ale byla extrémně motivovaná. Její bratři nemohli uvěřit, jak je ambiciózní. S jejich pomocí se jí podařilo dokončit školu.
