„Nikdy se neoblékal do drahých šatů, dokonce se stalo, že nosil prochozené boty, protože nemrhal penězi.“ Poté, co Alan přestal pracovat v bance, zapojil se do veřejně prospěšných prací. Nebyl pro něj problém najít pár zaměstnání v různých organizacích, které měly za cíl pomáhat nemocným dětem. Staral se také o svého bratra Daniela, který byl zdravotně postižený. Byl blázen do aut, ale nikdy si nepořídil dražší auto, ačkoli si mohl ze showroomu dovolit více než jedno Porsche.
Teprve po bratrově smrti si koupil sporťák – bylo to hezké, ale ne drahé auto. Naiman chtěl cestovat, ale slyšel diagnózu, která zničila jeho plány. Když věděl, že je nemocný a na jeho nemoc neexistuje lék, rozhodl se, že bude i nadále pomáhat, jak jen bude moci. Po jeho smrti šlo 11 milionů dolarů na různé dětské charitativní organizace. „Jsme vděční Alanovi za jeho finanční pomoc.“
