4. „Jsi trapná, radši nikam nechoď“
Zvlášť v pubertě může být stud za rodiče téměř povinnou součástí života.
Dospívající dítě se osamostatňuje, mnohem více řeší názory vrstevníků a rodič může najednou působit jako někdo z úplně jiného světa.
To ještě není nic neobvyklého.
Rozdíl je mezi obyčejným rozporem vkusu a systematickým ponižováním.
Výsměch, zesměšňování a nadávání patří mezi formy psychického nátlaku, pokud jsou opakované a používají se k ponížení nebo ovládání druhého.
5. „Kéž bys nebyla moje máma“
Tahle věta může zaznít v největším vzteku.
U malého nebo dospívajícího dítěte je proto důležité hodnotit celý kontext, ne jednu dramatickou větu.
Dítě se teprve učí regulovat emoce a někdy sahá po nejsilnějších slovech, která zná.
NZIP připomíná, že zdravý vztah rodiče a dítěte stojí na vzájemném respektu a že dítě musí mít možnost bezpečně vyjádřit emoce i potřeby. Současně ale potřebuje hranice a učit se konflikt zvládat bez ponižování druhých. NZIP.cz
Po odeznění emocí proto může být důležitější následný rozhovor než okamžitý trest.
6. „Už tě nepotřebuju“
Tato věta má dvě možné podoby.
Jedna je zdravá: dítě dospělo, osamostatňuje se a nepotřebuje rodiče ke každému rozhodnutí.
Druhá je zraňující: slouží jako způsob, jak rodiči sdělit, že už v životě dítěte nemá žádné místo.
Samostatnost přitom nemusí znamenat zpřetrhání vztahů.
Rodinné vztahy se v průběhu života přirozeně mění a role rodiče dospělého dítěte je jiná než role rodiče desetiletého školáka.
7. „Za všechno špatné v mém životě můžeš ty“
Rodiče mají na vývoj dítěte výrazný vliv a existují situace, kdy je zcela legitimní mluvit o chybách ve výchově, zanedbávání nebo dokonce násilí.
Není proto správné automaticky tvrdit, že dítě musí rodiči vše odpustit jen proto, že jde o jeho matku.
Centrum LOCIKA upozorňuje, že násilí v rodině může mít fyzickou i psychickou podobu a zahrnovat například ponižování, výhrůžky či kontrolování. Takové zkušenosti mohou člověka ovlivňovat i dlouhodobě.
V běžném rodinném konfliktu je ale užitečnější pojmenovat konkrétní událost a její dopad než jednoho člověka označit za příčinu všeho špatného.
Největším problémem není jedna špatná věta
Každému někdy ujedou nervy.
Odborné doporučení proto není vytvořit seznam vět, které už člověk nikdy nesmí vyslovit. Mnohem důležitější je dlouhodobý způsob komunikace.
Je běžné se pohádat.
Není zdravé druhého soustavně zesměšňovat, ponižovat, zastrašovat nebo vydírat.
Totéž platí oběma směry.
Matka si zaslouží respekt dítěte, ale dítě má stejné právo na respekt, hranice a bezpečí ze strany rodiče. Státní zdravotní ústav upozorňuje, že dlouhodobá jistota, citová blízkost a respektující komunikace patří k základům zdravých vztahů v rodině.
Omluva může změnit víc než další hádka
Když už zraňující věta zazní, není nutné dělat, že se nic nestalo.
Pomoci může jednoduché přiznání:
„Tohle jsem řekl ve vzteku a bylo to za hranou.“
Dobrá omluva zároveň neznamená, že člověk musí ustoupit ze svého názoru.
Je možné se omluvit za způsob komunikace a současně dál trvat na vlastních hranicích.
A právě to může být rozdíl mezi konfliktem, který se během pár hodin uzavře, a větou, kterou si někdo připomíná ještě po letech.
Použité zdroje
- Národní zdravotnický informační portál / Státní zdravotní ústav – respektující komunikace mezi rodiči a dětmi. NZIP.cz
- NZIP – Konflikt a jeho řešení – vliv urážek, absolutních výroků a způsobu komunikace na řešení sporů. NZIP.cz
- NZIP – Děti, rodiče a prarodiče – mezigenerační konflikty a význam otevřené komunikace. NZIP.cz
- Rodičovská linka – samostatnost dospívajících, naslouchání a nastavování hranic. Rodičovská linka
- Centrum LOCIKA – psychické násilí a nezdravé vzorce v rodině.
