“Řekl jsem jí, že každý musí někde začít, a po chvíli jsem dodal, že její začátek je dnes, a pak jsem jí pomohl vstát. Požádal jsem ji, aby se mnou dokončila cvičení a že jí pomůžu se vše naučit, protože před rokem jsem byl na jejím místě. Až do konce cvičení… měla úsměv na tváři. Nakonec dostali tři gymnazisté zákaz docházet natrvalo a já mám novou kamarádku. Morálka příběhu je jednoduchá. Víte, že je frustrující, jak jsou tělocvičny na začátku roku plné lidí, ale je těžké pochopit, jak velký vliv máme na ostatní lidi.
Nepochybuji o tom, že tato žena by se nikdy nevrátila do tělocvičny, kdybych se jí nezastal. Prosím, PROSÍM, pomozte ostatním, aby se cítili vítáni… Nemusíte s nimi mluvit. Jen se usmívejte nebo kývněte hlavou. Všichni jsme v tělocvičně, abychom na sobě pracovali, bez ohledu na to, jak je to místo hlučné nebo plné lidí. Předávejte lásku a pozitivní vibrace. Můžete změnit životy jiných lidí.”