Pátek 13. listopadu 2026 měl být podle slavného matematického modelu z roku 1960 dnem, kdy by světová populace při tehdejším tempu růstu začala směřovat k matematickému „nekonečnu“. Nešlo ale o skutečnou předpověď zániku lidstva. Model měl především upozornit na to, že tehdejší trend populačního růstu nelze prodlužovat donekonečna — a dnešní demografická data už ukazují úplně jiný vývoj.
Datum 13. listopadu 2026 se už desítky let objevuje v souvislosti s jednou z nejznámějších matematických „předpovědí konce světa“. Její původ sahá až do roku 1960, kdy fyzik Heinz von Foerster společně s Patricií M. Moraovou a Lawrencem W. Amiotem publikovali v časopise Science článek s příznačným názvem Doomsday: Friday, 13 November, A.D. 2026.
Titulek zněl dramaticky. Ještě dramatičtější bylo jeho vysvětlení: pokud by lidská populace dál rostla stejným způsobem jako v předchozích zhruba dvou tisíciletích, matematická křivka by právě kolem tohoto data směřovala k nekonečnu.
To samozřejmě neznamená, že autoři předpověděli skutečný konec lidstva v pátek 13. listopadu 2026.
Ve skutečnosti šlo o matematickou extrapolaci tehdejšího populačního trendu.
Jak vzniklo datum 13. listopadu 2026
Autoři vycházeli z historických údajů o počtu obyvatel Země a snažili se najít matematickou funkci, která by tehdejší růst nejlépe popsala.
Jejich model ukazoval takzvaný hyperbolický růst.
To znamená, že počet lidí nerostl pouze konstantně, ale tempo růstu se podle modelu stále zrychlovalo. Pokud by se tento trend prodlužoval bez jakéhokoli omezení, křivka by dosáhla matematické singularity.
Právě tu model umístil na 13. listopad 2026.
Taková singularita ale neznamená, že by se na Zemi skutečně objevilo nekonečné množství lidí.
Naopak ukazuje, že model přestává být v určitém bodě použitelný.
Autoři chtěli upozornit na problém růstu
Studie byla schválně napsaná provokativně a její název pracoval s výrazem „Doomsday“, tedy „Soudný den“.
Autoři tím upozorňovali na otázku, zda může lidská populace pokračovat v extrémně rychlém růstu bez omezení.
Jejich matematický model fungoval překvapivě dobře pro část historického období, z něhož vycházeli.
Jenže populační vývoj není fyzikální zákon.
Ovlivňují ho porodnost, úmrtnost, ekonomický rozvoj, vzdělávání, zdravotnictví, dostupnost antikoncepce, urbanizace a mnoho dalších faktorů.
A právě ty se během druhé poloviny 20. století výrazně změnily.
Realita se od modelu začala vzdalovat
Ve skutečnosti se tempo růstu světové populace postupně zpomaluje.
Podle nejnovější projekce OSN měla Země v roce 2024 přibližně 8,2 miliardy obyvatel. Populace má dále růst, ale už výrazně pomaleji než ve 20. století. OSN očekává vrchol přibližně kolem poloviny 80. let tohoto století, kdy by svět mohl mít asi 10,3 miliardy obyvatel. Poté by měl počet lidí začít mírně klesat.
Globální porodnost navíc dlouhodobě klesá.
OSN uvádí, že v roce 2024 připadalo celosvětově přibližně 2,3 narozeného dítěte na jednu ženu. To je zhruba o jedno dítě méně než v roce 1990.
Právě tento vývoj je jedním z hlavních důvodů, proč se původní model z roku 1960 nenaplnil.
Pokračování na další straně
