Když se podíváme zpět, zdá se, že dětství v 60., 70., 80. a dokonce i 90. letech bylo plné zážitků, svobody a radosti, kterou dnešní technologický svět už nedokáže plně nabídnout.
Jak jsme mohli žít v té době s tak malým množstvím bezpečnostních pravidel a přitom se stát silnými a vynalézavými dospělými? Byli jsme nezranitelní. Ano, v autech jsme neseděli v autosedačkách, ale volně na zadním sedadle, často bez bezpečnostních pásů. Jízda byla dobrodružství, ne rutina. Děti měly svobodu být zvědavé a tvořivé, a tak si vyráběly koloběžky z prken a starých koleček. Brzdy? Kdo by si s nimi dělal starosti, dokud jsme se nenaučili důležitá ponaučení od přírody.
Kamarád s televizí
Vzpomínáte na to, jak bylo skvělé mít doma televizi? Sousedi a přátelé se scházeli, aby společně sledovali oblíbené pořady. Bylo to něco, co spojovalo lidi, ne jen pasivní sledování. A videohry? Ty byly nahrazeny venkovními hrami, které podporovaly týmovou spolupráci a fyzickou aktivitu. Jak jsme to vůbec mohli zvládnout? Někdy to prostě bylo o štěstí, jindy jsme používali zdravý rozum, abychom si uvědomili, kdy je čas se vrátit domů – když se rozsvítily první lampy. Rodiče nás nesledovali pomocí mobilů nebo GPS. Důvěřovali nám a my jsme se učili, jak být zodpovědní a samostatní.
Osobní rozvoj a překonávání překážek
Neměli jsme kurzy seberozvoje, ale život sám nás učil, jak čelit zklamáním a jak stát za svými rozhodnutími. Dětství z minulých let nám ukázalo, jak být odvážní, kreativní a nezávislí.
Zábava a balzám pro duši
Hraní venku, honění, skákání přes švihadlo a šplhání po stromech – to všechno byla naše každodenní zábava.
Pokračování na další straně.
