Předsudky a první dojmy
Lidé mají tendence dívat se skrz prsty na ty, kteří se nějak vymykají standardu. Když se někdo straní ostatních a na první pohled vypadá jako nevrlý podivín, tak to automaticky nemusí být společenský vyvrhel. Vlastně může okolí často pořádně překvapit tím, jaký ve skutečnosti je. Své o tom ví i čtenářka DámskéhoDeníku Jana K. z Rakovnicka. „Všichni měli Pavla za divné individuum, ale byl to laskavý muž,“ napsala nám do redakce.
Příběh Pavla: Skromný a osamělý soused
Podle lidí z vesnice byl Pavel neoblíbený protivný samotář. Paní Jana byla dlouhá léta jeho sousedkou a moc dobře věděla, že ve skutečnosti je skromný, štědrý a velmi osamělý. Neměl manželku ani děti. „Nikdy se neoženil. Jeho první láska zemřela při tragické nehodě, když mu bylo dvacet let. On se s tím nikdy nedokázal smířit. Možná hledal spřízněnou duši, ale nenašel ji,“ vypráví čtenářka, která si s Pavlem ráda povídala přes plot a na stará kolena mu pomáhala s úklidem nebo mu vařila.
Vzhled a chování, které klamou
Pavel chodil v ošuntělém oblečení, ostatních si nevšímal, býval zamlklý a vypadal tak trochu záhadně. „Kvůli jeho trochu podivínskému chování a zanedbanému vzhledu ho lidi z vesnice měli za protivného mrzouta a vyhýbali se mu. Možná se taky báli, že by po nich chtěl půjčit peníze, protože vypadal skoro jako žebrák,“ vysvětluje paní Jana s tím, že nikdo však netušil, jak úžasný člověk to je.
Profesionální život plný obětavosti
Celou svou profesionální kariéru Pavel pracoval jako sociální pracovník. Své práci se věnoval víc, než by musel. Každý den se setkával s lidmi v nouzi nebo s těmi, kteří se ocitli ve složité životní situaci. „Byl často velmi smutný z děsivých příběhů zoufalých lidí, se kterými se setkal. Snažil se pokaždé vymyslet, jak ještě by jim mohl pomoci. Nebyl jen zaměstnanec sociálky, dělal strašně moc nad rámec svých povinností a nejen to,“ popisuje paní Jana.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
