„Lucie noci upije, ale dne nepřidá“
Ke dni svaté Lucie patří známá pranostika: „Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“ Na první pohled může působit nelogicky, protože 13. prosince ještě nenastává zimní slunovrat.
Český rozhlas uvádí dvě vysvětlení. Rčení mohlo vzniknout v době používání staršího kalendáře, kdy slunovrat připadal blíže ke svátku Lucie. Svou roli hraje také skutečnost, že nejčasnější západ Slunce a nejpozdější východ nenastávají ve stejný den. Kolem poloviny prosince se už večerní západ přestává posouvat k dřívějším hodinám, ráno však Slunce stále vychází později. Celková délka dne se proto až do slunovratu ještě zkracuje.
Za pranostikou tak není pouze lidová fantazie. Odráží dlouhodobé pozorování oblohy, i když naši předkové neznali dnešní astronomické vysvětlení.
České Lucky nebyly něžnými světelnými vílami
Se svátkem Lucie byly v českých zemích spojené také postavy zvané Lucky. Ženy se zahalovaly do bílé látky, někdy si bílily obličej a obcházely domácnosti. V některých oblastech kontrolovaly, zda je před Vánocemi uklizeno, a dohlížely na dodržování zákazů určitých prací.
Jejich podoba se kraj od kraje lišila. Někde pouze mlčky vymetaly místnosti husím perem, jinde svým zjevem strašily děti. Nešlo tedy o jednu přesně stanovenou tradici, která by všude probíhala stejně.
Jméno Lucie v sobě díky tomu spojuje několik vrstev evropské historie: starověkou latinu, křesťanskou tradici, astronomická pozorování i lidové adventní zvyky. Za zdánlivě obyčejným jménem se tak skutečně ukrývá silný význam. Lucie není jen jméno z kalendáře. Ve svých nejstarších kořenech označuje tu, která je světlá a jasná – a právě světlo bylo po staletí jedním z nejsilnějších symbolů naděje.
Zdroje: Ústav pro jazyk český AV ČR – původ jména Lucie, Český statistický úřad – nejčastější jména v lednu 2009, Český rozhlas – vysvětlení pranostiky, Národní muzeum – tradice spojené s Luckami, Vatican News – svatá Lucie a legendární tradice
