Ráno jsme vyrazili z domu a celý den si hráli na policajty a zloděje. Na schovávanou, přeskakovali gumy nebo skákali panáka a nikdy jsme nebyli unavení, nikdo z našich kamarádů nebyl nikdy nudný a nedělali jsme mezi sebou rozdíly. Kdokoli si přišel zahrát, všichni by za něj byli rádi. Vždy platilo, že čím více nás bude, tím lépe.
Neměli jsme mobilní telefony a rodiče nás venku většinou nemohli najít, ale policii nikdo nevolal, protože tehdy děti nikdo neunášel.
Když jsem někam šel a neřekl to rodičům, dostal jsem domácí vězení nebo pohlavek od maminky nebo tatínka, ale k žádnému rodinnému násilí nedošlo, ale byla to spolehlivá výchovná metoda, která zajistila, že se stejné chyby nebudou opakovat.
Žádní imaginární přátelé neexistovali! Naši přátelé byli skuteční a my jsme si je nepřidávali, my jsme je získali!
Neměli jsme problémy s komunikací, i když jsme neměli internet, počítač ani mobilní telefon; všichni jsme spolu mluvili nahlas a velmi dobře jsme si rozuměli, někdy i při pohledu na sebe.
Chodili jsme do školy v dešti a sněhu, vyráběli sněhové koule, sněhové pevnosti, skákali do rybníků a bahna a všechny to moc bavilo.
Sbírali jsme třešně, zelené meruňky, kradli sousedům tulipány a růže, padali ze stromů, rozbíjeli cizí okna míčem, stříleli se prakem, a nikdo nikdy nebyl zažalován nebo za to šel k soudu.
Posledních 50 let bylo nejproduktivnějším obdobím ve světové historii. Z naší generace vzešli nejlepší vynálezci a vědci. Měli jsme svobodu, právo dělat chyby, úspěch a odpovědnost. A naučili jsme se s tím žít! Pokud patříte k jedné z těchto generací, určitě si vzpomenete na ty krásné chvíle, kdy jste vyrůstali zdraví a šťastní!
