Možná to zní divně, ale my, kteří jsme se narodili mezi lety 1950 a 1980, jsme se narodili normální, i když naše maminky do poslední chvíle před porodem pracovaly, kouřily a jedly konzervy a polévky z pytlíků.
Jako děti jsme jezdili na kolech bez přileb a nikdo se nezranil. Na jednom kole jezdily všechny děti z ulice, ne každý si mohl dovolit mít svoje a nikdo si nezáviděl.
Jezdili jsme v autě bez bezpečnostních sedaček a airbagů.
Všichni jsme pili ze stejné láhve , a nikdy nikdo neonemocněl.
Vodu jsme pili ze sousedovy zahradní hadice, ne z plastové lahve nebo z automatu a nikdo na to neumřel.
Jedli jsme bílý domácí chléb namazaný marmeládou nebo medem, mléčné zmrzliny, sádlo, pili džusy plné cukru. ale nikdo nebyl tlustý, protože jsme se neustále hýbali, hráli si, skákali a běhali po venku se svými kamarády.
Ráno jsme vyrazili z domu a celý den si hráli na policajty a zloděje. Na schovávanou, přeskakovali gumy nebo skákali panáka a nikdy jsme nebyli unavení, nikdo z našich kamarádů nebyl nikdy nudný a nedělali jsme mezi sebou rozdíly. Kdokoli si přišel zahrát, všichni by za něj byli rádi. Vždy platilo, že čím více nás bude, tím lépe.
Pokračování na další stránce.
