Odhaduje se, že je denně sledovalo téměř 6 000 lidí! Jejich pokoj byl jako policejní vyšetřovací místnost se zrcadlem. Tohle trvalo dlouhých 8 let. Případ devítiletých sester si vzal na starost právník. Získal děti zpět do jejich rodinného domu, ale to bylo to nejhorší, co se jim mohlo stát. Rodiče křičeli na Marii a její sestry, nevyhýbali se verbální a fyzické agresi. Ukázalo se, že je otec sexuálně zneužíval. V 19 letech dívky úplně přerušily kontakt s rodiči, ale to, čím si prošly, mělo dopad na celý jejich život, a bohužel negativně. Kvůli traumatickým zážitkům a nedostatku normálního dětství trpěla každá ze sester různými druhy poruch a obav: schizofrenie, alkoholismus, deprese..
Pouze 20letá Emily zemřela při záchvatu epilepsie, o rok později zemřela Marie. Ostatní tři sestry nemohly žít vlastním životem – rozbitá manželství a depresivní stavy je budou pravděpodobně provázet po celý život. V roce 1997 Yvette, Annette a Cecile zažalovaly vládu v Ontariu. Chtěli náhradu za křivdy, které utrpěly. Sestry u soudu vyhrály! Pouze dvě z pěti sester jsou naživu. Je těžké uvěřit, že pro zisk jsou lidé schopni někomu zničit život a vzít dětem dětství. Děsivé je, že vláda dívky nechránila.
