4. Pocity jsou z rozhovoru vytlačovány jako něco nelogického
Někteří lidé se při obtížných rozhovorech snaží soustředit výhradně na fakta. Samo o sobě na tom není nic špatného. Praktická řešení jsou pro fungující vztah důležitá.
Potíž nastává, když je jakýkoliv projev emocí označen za překážku. Slzy, zvýšený hlas nebo nejistota pak mohou být použity jako důvod k ukončení hovoru. Partner možná řekne, že bude pokračovat, až se „začnete chovat rozumně“.
Emoce a logické uvažování ale nemusí stát proti sobě. Jeden partner může potřebovat nejprve uklidnění a pochopení, zatímco druhý chce rychle hledat řešení. Užitečné je domluvit se, co kdo v danou chvíli potřebuje: vyslechnout, obejmout, poradit, nebo nechat krátký čas na zklidnění.
5. Mlčíte, protože snaha být vyslyšeni je vyčerpávající
Stažení se někdy působí jako nejjednodušší způsob, jak zabránit další hádce. Přestanete otevírat citlivá témata a se strachem, smutkem nebo zklamáním se vypořádáváte sami, přestože je partner fyzicky vedle vás.
Gottmanův institut používá pro úplné uzavření během konfliktu pojem „stonewalling“. Nemusí jít vždy o úmyslné trestání druhého. Člověk může být natolik zahlcený, že už není schopný smysluplně reagovat. Rozdíl je v tom, zda požádá o přestávku a později se k tématu vrátí, nebo komunikaci bez vysvětlení opakovaně uzavírá.
Samota uvnitř vztahu může být obzvlášť bolestivá. Navenek člověk partnera má, ale v náročných chvílích se na něj necítí být napojený.
6. Partner vám vysvětluje, co ve skutečnosti cítíte
„Nejsi smutná, jen jsi unavená.“ „Vůbec tě to nezranilo, jen se chceš hádat.“ „Nemáš důvod být naštvaný.“
Partner může někdy správně odhadnout, že za prvotní reakcí stojí ještě jiný pocit. Takový postřeh však nelze druhému vnutit jako jedinou platnou interpretaci.
Každý člověk má právo popsat vlastní prožívání. Druhá strana s ním může nesouhlasit, může se ptát nebo nabídnout jiný pohled. Neměla by ale automaticky rozhodovat, které emoce jsou přípustné a které neexistují.
Co může pomoci obnovit bezpečnější komunikaci
Prvním krokem může být rozhovor v klidné chvíli, nikoliv uprostřed vyhroceného konfliktu. Místo obecných výroků typu „nikdy mě neposloucháš“ je užitečnější popsat konkrétní situaci: „Když jsi včera řekl, že přeháním, měla jsem pocit, že moje obavy nejsou důležité.“
Pomoci může také jednoduchá dohoda. Jeden partner nejprve několik minut naslouchá bez opravování a obhajování, potom vlastními slovy shrne, čemu porozuměl. Teprve následně popíše svůj pohled.
Pocity nejsou automatickým důkazem, že druhý udělal něco špatně. Jsou ale informací o tom, co člověk prožívá a co ve vztahu potřebuje. Bez možnosti o nich mluvit se obtížně buduje důvěra a dlouhodobá blízkost.
Jestliže se rozhovory opakovaně mění v ponižování, zastrašování, trestání mlčením nebo strach z partnerovy reakce, nemusí být běžná komunikační doporučení dostačující. V takové situaci může být vhodné obrátit se na psychologa, párového terapeuta nebo poradnu. Za přítomnosti násilí či bezprostředního ohrožení má přednost vlastní bezpečí před společnou konfrontací.
Použité zdroje
- International Centre for Excellence in Emotionally Focused Therapy – principy emočně zaměřené terapie a partnerské vazby.
- The Gottman Institute – defenzivnost, emoční uzavření a komunikace během partnerských konfliktů.
- Studie o emoční validaci a invalidaci publikovaná v odborné databázi PubMed Central.
- zdroj: webniusy.com
