V příspěvku od Heather na Facebooku s názvem „Modrá skvrna“ nás Heather všechny pobízí, abychom ocenili věci v životě, které mají skutečnou hodnotu, a abychom si uvědomili, co není důležité. Přečtěte si tuto zprávu níže a při čtení mějte po ruce kapesníčky.
Modrá skvrna
Včera v noci jsem odstraňovala nějaký sliz, který si dcera přinesla. Někdy máme doma problém se slizem, protože zanechává lepkavý nepořádek. Většinu uklidila dcera a já jsem se postarala o část, která byla silně přilepená a ten nepořádek mě začínal štvát. Vypadalo to, že sliz je všude. A v tu chvíli jsem si vzpomněla na jinou situaci, kdy jsem také uklízela velký nepořádek. Stalo se to před mnoha lety a vzpomínky začaly přicházet…
před 14 lety…
Blížila se doba spánku. Díky trojčatům a jejich 4letému bratrovi bylo u nás vždy rušno a hekticky. Měla jsem velmi málo času na sebe a pravděpodobně to byly čtyři dny, co jsem se naposledy umyla. Každou chvíli svého života jsem se starala o jejich potřeby a i když jsem byla úplně unavená, nechtěla bych to jinak. Měla jsem plné ruce, ale také srdce.
Právě jsme dokončili náš večerní rituál večeře a koupání. Shromáždila jsem svoje chlapce v herně, aby si před spánkem na pár minut hráli. Z rádia hrály některé písničky, všichni tančili, zpívali a hráli si se svými hračkami. Rychle jsem odložila hračky, protože jsem chtěla, aby moji kluci šli spát co nejdříve, abych se mohla rychle osprchovat. Pak jsem v jednu chvíli slyšela jednoho z kluků říkat „ach ne“.
Otočila jsem se právě včas, abych viděla, jak pero prasklo v ruce jednoho z mých chlapců a modrý inkoust se rozlil po celém koberci. Když viděl inkoust stříkat na jeho čistém pyžamu. Byla jsem šokovaná, když jsem viděla modré skvrny, které obarvily náš nový koberec. Rychle jsem zavolala manžela, který právě myl nádobí, aby mi přišel pomoci. Ve vteřině jsem se naštvala, vzala jsem syna a odnesla ho do koupelny, abych ho umyla, zatímco manžel začal drhnout modré skvrny z koberce.
Byla jsem tak naštvaná, že mi začaly téct slzy. Byla jsem unavená. A naštvaná. Opravdu, opravdu naštvaná. Nezlobila jsem se na syna (který byl modrý jako Šmoula), ale zlobila jsem se na sebe, že jsem nechala pero na dosah dítěte. Bydleli jsme v tomto domě už šest měsíců a koberec už byl zničený.
Ten večer jsme tu skvrnu hodinu drhli a nemohli jsme ji dostat pryč
Druhý den jsme zavolali na službu na čištění koberců, která použila speciální prostředky na čištění, ale skvrna zde zůstala.
Kdykoliv jsem se na tu skvrnu podíval, cítila jsem se zklamaná. Bez ohledu na to, co udělali, skvrna nikam nezmizela. Cítila jsem se jako špatná máma. Ta modrá skvrna byla velkým problémem v mém životě. A já ji nenáviděla.
Následující měsíc mému milému synovi, který obarvil celý koberec modrým inkoustem, zjistili rakovinu. Zemřel o dva roky později.
Můj syn odešel a ta modrá skvrna pořád tam byla a pořád mi ho připomínala .
Ta modrá skvrna připomínala, že život je chaotický, ale stojí za to žít. Je to vždy připomínka, že bychom se neměli starat o malé věci. Vždy si připomeňte, že nejsou důležité“ věci“, ale lidé. Připomeňte si, že k nehodám dochází neustále. Připomeňte si, že byste se měli vždy vzdát triviálních věcí a držet se toho, co je opravdu důležité.
Ta skvrna, která mě rozplakala, mě teď nutí děkovat Bohu za všechny ty vzpomínky.
A víte co?
Chtěl bych mít na koberci milion modrých skvrn, kdyby to znamenalo ještě jeden den se synem.