Sara Rogers z Walesu strávila desítky let života ve světě, který připomínal jednu velkou, nekonečnou mlhu. Trpěla tak těžkou oční vadou, že svého vlastního syna Nathana od jeho narození poznávala převážně jen po hmatu, podle jeho blízkosti a hlasu. Ani ty nejsilnější brýle jí po letech zhoršování nedokázaly pomoci. Zlom přišel až v jejích třiapadesáti letech, kdy podstoupila revoluční operaci očí. Zcela poprvé v životě tak mohla ostře pohlédnout do tváře svého dítěte, a to přímo na emotivní oslavě jeho jednadvacátých narozenin.
Život ve tmě a strachu z každého kroku
Když Sara poprvé přivítala na svět svého syna, bylo pro ni nesmírně bolestivé a těžké, že si jeho malou tvářičku nemohla detailně prohlédnout. Kvůli extrémní krátkozrakosti v kombinaci se silným astigmatismem viděla ostře sotva na deset centimetrů před špičku vlastního nosu. Běžný svět pro ni představoval velmi děsivé místo. Žila v neustálém strachu z toho, že zakopne o neviditelnou překážku nebo špatně odhadne vzdálenost ve dveřích. Časem jí přestaly pomáhat i ty nejsilnější dioptrie a byla nucena spoléhat se hlavně na své ostatní smysly.
Zázrak na operačním sále a probuzení do HD kvality
Vše se změnilo 6. srpna loňského roku. Přestože chtěla na poslední chvíli ze zákroku vycouvat, nakonec se svěřila do rukou očního chirurga Mfazo Hoveho. Ten jí nabídl komplexní výměnu trifokálních čoček za použití špičkových implantátů ZEISS. Sara podle svých slov nečekala zázraky, jen doufala, že by její vidění mohlo být o něco méně mlhavé.
Když ale po operaci otevřela oči, zažila naprostý šok. „Připadalo mi to, jako by mi někdo přepnul život do HD rozlišení. Viděla jsem nápisy na nouzovém letáku na druhé straně místnosti. Byla jsem schopná přečíst i značky na malých sáčcích s kávou a cukrem. Jen jsem tam ležela a říkala si, že vidím úplně všechno,“ popsala své dojmy nadšená Britka.
Najednou rozeznávala sponky ve vlasech cizích žen, trhliny mezi dlažebními kostkami nebo tkaničky na botách kolemjdoucích. „Byl to neuvěřitelný trojrozměrný svět plný barev. Chodila jsem po ulici s otevřenou pusou a zírala na každou drobnost. Lidé se mi vyhýbali, jako bych byla nějaký blázen,“ směje se dnes s odstupem.
Dojemné narozeniny pod tureckým sluncem
Ten absolutně nejsilnější moment ale přišel o několik dní později. Rodina odletěla do Turecka, aby tam oslavila Nathanovy 21. narozeniny. Právě tam si ho Sara mohla poprvé detailně prohlédnout na jasném slunečním světle. Konečně spatřila drobné vrásky kolem jeho očí, když se smál. Dojatý Nathan, který byl šťastný z úspěšné operace, svou matku požádal, zda mu dokáže spočítat řasy a jestli vidí jeho pihy. Sara mu se slzami v očích potvrdila, že ho poprvé vidí naprosto ostře.
Každodenní maličkosti, které mění svět
Revoluční zákrok proměnil třiapadesátileté ženě každý aspekt jejího života. Dnes už si ve sprše nesplete šampon s kondicionérem, v obchodě si bez problémů přečte složení potravin na etiketách a při pohledu do dálky nemusí neustále střídat brýle. Spadl z ní obrovský balvan strachu.
„Konečně mohu číst v lidských tvářích emoce a výrazy. Jsem v bezpečí, cítím se sebevědoměji a upřímně jsem mnohem šťastnější. Mám pocit, jako bych se vrátila zpět do vlastního života,“ vysvětluje Sara. Znovu objevuje krásu obyčejných věcí, a když vidí list stromu zalitý sluncem, dokáže u něj stát a fascinovaně ho obdivovat. Až nyní prý naplno pochopila, o co celá ta léta v mlze přicházela.
zdroj: needtoknow.co.uk
