Pověsili jste si nad vchodové dveře podkovu pro štěstí, ale místo klidu a hojnosti se vám střídá jedna komplikace za druhou? Možná nejde o náhodu. Podle lidových tradic a starých etnografických zápisů totiž záleží na jediném detailu – v jaké poloze podkova visí. Pokud ji otočíte špatně, magický symbol nefunguje jako lapač požehnání, ale naopak z vašeho domova veškeré štěstí doslova vylije.
Vydejte se s námi po stopách zapomenutých zvyků našich předků a zjistěte, jak tento symbol správně upevnit, kolik hřebíků použít a proč moderní dekorace z obchodu nemají vůbec žádnou moc.
Pohár na štěstí, nebo deštník proti smůle?
Nejčastější chyba, kterou podle odhadů etnologů i milovníků tradic dělá až 90 % moderních domácností, spočívá v orientaci ramének podkovy.
-
Středoevropská klasika (rohy nahoru – tvar „U“): V české, moravské a německé lidové tradici platilo nepsané pravidlo: podkova musí vždy směřovat rohy nahoru. V této poloze představuje jakousi neviditelnou nádobu nebo pohár, do kterého se shromažďuje štěstí, zdraví a hojnost z nebes. Jakmile ji však zavěsíte opačně (rohy dolů), vytvoříte z ní nakloněnou misku. Štěstí z domu vyteče a vy se připravíte o veškerou jeho ochranu.
-
Anglosaská a námořnická výjimka (rohy dolů): Pokud naopak navštívíte Velkou Británii, Irsko nebo staré námořnické domy, uvidíte podkovy přibité rámenky dolů. Tamní tradice věří, že štěstí se má ze symbolu volně sypat na každého, kdo prochází dveřmi. V našich zeměpisných šířkách se však tento způsob historicky považoval za zásadní prohřešek vůči domácímu krbu.
Železo jako štít: Proč předci podkovám tak věřili?
Dnes vnímáme podkovu především jako estetický prvek nebo hezký dárek pro novomanžele. Pro naše předky však šlo o mocný ochranný magický nástroj.
Hlavní síla podkovy nespočívala jen v jejím tvaru, ale především v materiálu. Poctivé kované železo bylo v lidové magii považováno za kov s mimořádnou moci – dokázalo odhánět temné síly, čarodějnice, uhrančivé pohledy i nemoci.
Konec konců, kůň byl pro hospodáře tím nejcennějším majetkem. Najít na cestě ztracenou podkovu znamenalo nalézt cenné železo i kus lidské a zvířecí energie. Věřilo se, že osoba s nečistými úmysly nedokáže projít dveřmi, nad nimiž visí těžká železná podkova, aniž by se prozradila nebo ztratila svou sílu.
