Český klášter ukázal, jak to funguje: Sestry dostávají 500 korun kapesného
Velmi konkrétní pohled do fungování řeholního společenství přinesl v dubnu 2025 Český rozhlas.
V reportáži o školských sestrách svatého Františka popsal komunitu, jejíž členky hospodaří společně.
Platy a důchody sester směřují na společný účet, ze kterého se financují potřeby společenství.
Každá z řeholnic podle reportáže dostává 500 korun měsíčně na osobní drobné výdaje.
Sestra Josefka Českému rozhlasu vysvětlila, že z tohoto kapesného si může bez dalšího vysvětlování koupit například kávu, zmrzlinu nebo dárek pro příbuzné.
Pokud ale potřebuje něco nákladnějšího, například nové boty nebo opravu mobilního telefonu, řeší to s představenou.
Tato částka pochopitelně neznamená, že každá řeholnice v Česku dostává právě 500 korun.
Jde o konkrétní příklad hospodaření jedné komunity, který dobře ukazuje, jak se může společný způsob života promítnout do každodenních financí.
Kdo řeholníkovi platí jídlo, bydlení a další potřeby?
V běžné domácnosti člověk obvykle dostane výplatu a z ní zaplatí nájem, energie, potraviny a další výdaje.
V řeholním společenství může být tento systém obrácený.
Příjmy jednotlivých členů slouží společnému hospodaření a komunita naopak zajišťuje jejich potřeby.
Z prostředků společenství se mohou hradit potraviny, provoz budov, vybavení, zdravotní potřeby nebo další výdaje spojené s každodenním životem.
Také kanonické právo v kánonu 670 stanovuje povinnost řeholního institutu poskytovat svým členům to, co je podle jeho pravidel nezbytné k naplňování jejich povolání.
Neznamená to ale neomezený přístup k penězům.
Smyslem slibu chudoby je právě určitá zdrženlivost v osobní spotřebě a společná odpovědnost za majetek.
Slib chudoby neznamená, že klášter nesmí být bohatý
Na první pohled může působit zvláštně, že řeholníci skládají slib chudoby, ale některé kláštery vlastní rozsáhlé nemovitosti, historické budovy nebo pozemky.
Důvodem je rozdíl mezi majetkem jednotlivce a majetkem instituce.
Kodex kanonického práva v kánonu 634 umožňuje řeholním institutům, provinciím a domům vlastnit, spravovat a převádět majetek, pokud jejich vlastní pravidla tuto možnost neomezují.
Současně však vyžaduje, aby se vyhýbaly přepychu, nepřiměřenému zisku a hromadění majetku.
Samotný fakt, že někdo žije v historickém klášteře, proto neznamená, že osobně vlastní jeho část nebo s ní může nakládat.
Navíc ani hodnotná nemovitost nemusí automaticky znamenat finanční pohodlí.
Údržba starých budov, opravy střech, vytápění a další provozní náklady mohou představovat značnou zátěž.
Musí se každý řeholník vzdát veškerého majetku?
Ani v této otázce neplatí jediné pravidlo pro všechny.
Kanonické právo stanovuje, že před prvními řeholními sliby členové převádějí správu svého dosavadního majetku na jinou osobu a za stanovených podmínek rozhodují o jeho užívání.
Úplné zřeknutí se vlastního majetku se však vyžaduje podle povahy a pravidel konkrétního institutu.
Není proto přesné tvrdit, že každý člověk při vstupu do řeholního společenství automaticky přichází o všechen svůj dosavadní majetek.
Podstatné je, že se dobrovolně zavazuje dodržovat pravidla chudoby a společného života.
Kolik tedy mnich skutečně vydělává?
Jednoduchá odpověď neexistuje.
Nelze stanovit jednotný průměrný měsíční plat všech českých mnichů, protože nejde o jednu profesi se společným způsobem odměňování.
Některý řeholník může vykonávat placené zaměstnání, jiný pracuje především uvnitř komunity a běžnou mzdu nepobírá.
Rozhodující je také způsob hospodaření konkrétního řádu.
Samotná výše případného příjmu proto nemusí vypovídat o tom, kolik peněz má člověk k dispozici pro vlastní potřeby.
Řeholník může vydělávat peníze, aniž by s nimi mohl nakládat stejně jako běžný zaměstnanec.
A právě to je největší rozdíl.
Peníze ze života kláštera nezmizely. Jen fungují jinak
Život v řeholním společenství neznamená život bez ekonomických starostí.
I klášter musí platit elektřinu, vodu, potraviny, opravy nebo služby.
Rozdíl spočívá především ve společném hospodaření a v pravidlech, která jednotliví členové dobrovolně přijímají.
Pro mnoho lidí může být překvapivé, že někdo chodí do práce, dostává odměnu, ale velkou část svých každodenních potřeb řeší prostřednictvím komunity.
Příklad českých školských sester navíc ukazuje, že osobní kapesné může být poměrně malé, aniž by tato částka představovala celý rozsah prostředků, které společenství na život svého člena vynakládá.
Otázka, kolik mnich vydělává, tak ve skutečnosti nemá jednu správnou číselnou odpověď.
Mnohem důležitější je, co se s vydělanými penězi děje a jak se z nich financuje život celé komunity.
Použité české zdroje
- Česká biskupská konference – Řády a kongregace – podoba řeholního života, sliby a činnosti řeholních společenství.
- Česká biskupská konference – Kodex kanonického práva – zejména kánony 634, 668 a 670, které upravují majetek, příjmy řeholníků a povinnosti řeholních institutů.
- iROZHLAS / Český rozhlas – Společný účet, týdenní jídelníček a měsíční kapesné – reportáž z 22. dubna 2025 o fungování školských sester svatého Františka.
